Odpad mojí hlavy

Jak si pán Osud zase hrál...

25. listopadu 2009 v 12:15 | LoveShy
Ahoj^^

Celý svět čeká už téměř rok na listopad, konkrétně na tento týden. Proč? Přeci premiéra druhého dílu fenomenální Twilight ságy. Pamatuju si, že když jsem byla v devítce, začalo někde na jaře odpočítávání 300 dní. Koukala jsem na to každý den, jak ubývaly vteřiny, minuty, hodiny, dny.. Bylo to nekonečný, věděla jsem, že už budu na střední, až se dočkám nuly na odpočítvadle. Tak jsme trpělivě čekali, jásali z prvních trailerů, fotek.. poslední dobou byly spíš návaly scén, že mám pocit, že už jsem to viděla celý. Pak jsem měla radost, že jsem si stihla zabrat lístky na předpremiéru u nás v kině. To promítání je dneska, je to dvojprogram - Twilight+New moon a mám tam jít s kamarádkou. Jenže problém je, že já jsem poprvý za poslední půlrok nemocná. V pondělí mě bolelo jen v krku, to by se dalo, ale včera jsem chytla hlubokej kašel a s ním přeci nemůžu jít do kina. Dneska tedy plánuji celý den ležet, krk mám zabalený v šále, piju teplé čaje a hodně vody a prostě dělám všechno proto, abych tam mohla jít, ikdyž bych za normálních okolnosí byla šťastná, že nemůžu do školy. S kamarádkou už jsem na večer domluvená a tak střasně moc doufám, že to vyjde. Vím, že ten film už je na netu, mám ho dokonce v dobré kvalitě v PC, ale to není ono. Nemůžu teď říct kámošce, že nejdu, ikdyž by to asi pochopila. Musím tam jít.. a strašně chci. Dneska je mi trochu líp, kašle se mi celkem dobře tak snad to do večera ještě nějak zklidním. Asi se chovám jak blázen, ale tohle si přeci nemůžu nechat ujít. Opravdu mě štve, že mám takový pech. Ať jsem nemocná klidně celý další týden, jen ne dneska..
To je opravdu ironie. Rok se na něco těším a pak jsem nemocná.
Štve mě to..

Jak jsem se zmýlila v mnoha věcech...

22. listopadu 2009 v 0:41 | LoveShy
Ahoj^^

Je třeba pár věcí objasnit. Minulý článek. Psala jsem ty slova ve špatné náladě a nechtěla jsem tím říct, jak to asi bylo pochopeno. Někdy si člověk připadá zbytečný, ikdyž ví, že jsou tu lidé, kterým na němu záleží. Od vás na blogu vždycky přijdou hezké reakce, což mě moc těší, ale netrávím s vámi každý den, jako s lidmi, pro které si připadám zbytečná a vy mezi ně vážně nepatříte. Víte, je to asi jedno.. už si připadám opravdu trapná. Pořád si stěžuju na nějaké problémy, které problémama ani nejsou. Nechci si neustále stěžovat, jen momentálně nemám nikoho, komu bych to všechno vyklopila.
Dnešní den je (á velká změna) hodně divný. Ani nevím proč. Vlastně vím, ale nebudu to tu řešit.
Ale jsem ráda, že je víkend. Za chvilku půjdu asi spát a těším na ten pocit, kdy zalehnu do postele a budu pomalu usínat. Já se na tenhle okamžik dne těším každý den, ale o víkendu ještě víc, když nemusím vstávat. Totiž má nejneoblíbenější část dne je vstávání. Hned jak zazvoní budík, hrkne ve mě a jsem otrávená. Nechce se mi vstávat, natahuju si chvilky v posteli a občas znovu usnu. Když se mi konečně podaří vstát, je mi blbě, zima a nestíhám, protože už je příliš pozdě. Takže věci naházim do batohu, v koupelně jsem tak dvě tři minutky, něco malýho k svačině a letím na bus, kterej sotva stíhám. Jak já ty rána nesnáším! To je prostě vždycky největší trauma.
Víte co je divný? Že si vůbec nepamatuju, jak jsem vstávala o prázdninách v létě. Dva měsíce ponocování si pamatuju, ale vůbec nevím, jestli jsem opravdu každý den prospávala celé dopoledne.. vůbec si to nevybavuju. Každopádně bych to brala zpátky. Školní dny mě vyčerpávají a v pátek jsem vždycky totálně vyřízená. Třeba jako včera. Koukala jsem na sněženky a machry a přitom jsem seděla na PC, pak jsem asi ve 22h. šla do kuchyně a když jsem se vrátila, plácnula jsem sebou o postel. Ležela jsem na břichu a nechtělo se mi vstát - tak jsem za chvilku usnula. Vzbudil mě taťka, když přišel do pokoje ve dvě hodiny v noci se slovy "Niky, nespíš? Já už jdu. Dobrou". Strašně jsem se lekla, probrala jsem se, tak jsem si jen vyčistila zuby, rychl vypnula noťase a zalehla. Vidíte, po tom týdnu jsem byla úplně tuhá.
Teď už jsem taky nějaká unavená, tak já pomalu půjdu :). Mějte se hezky.

Jak součást vzduchu...

18. listopadu 2009 v 23:03 | LoveShy
Nechci
být
vůči
někomu
nevděčná.
Jen
si
tu
někdy
připadám
zbytečná.

Jak jsem to jako myslela...

16. listopadu 2009 v 23:49 | LoveShy
Zdravím^^

Ahoj všem, jsem konečně tu. Chápu, že ta doba, kdy jste čekali na můj článek musela být těžká, ale snad jsme se tu ve zdraví sešli všichni (teda jak kdo, třeba to mé psychické zdraví je místy podlomené). Otázka zní: co je nového? Jak divné to dotazy, asi vás nezajímá, že propadám z matiky, že jsem se dneska byla podívat na základce nebo že se mi rozbily brejle. Žádné pikantní šokující nemravné drby ze svého života nemám, tak se zbytečně netěšte. Tak třeba první věc, která je nová - je pozměněný vzhled. Neměla jsem chuť dělat něco (na mě) složitého, tak jsem použila fotku nějaké holky, obarvila její pozadí na černo, změnila barvu okrajů a odkazů a taky pozadí komentů. Byla to fuška, ale zdárně jsem to zvládla, jak vidíte. Talent se ve mě prostě nezapře (:D). Další věc, proč jsem tak dlouho nenapsala? Důvod je prostý. Neměla jsem chuť. Nějak jsem ztratila zájem něco psát, ani jsem nevěděla co bych napsat měla. Ve škole nic nového, zaběhla jsem se, mám svojí třídu velmi ráda. Místy mám pocit, že někteří lidé mě občas vyřadí ze svého obzoru, ale zvykla jsem si na všechny ty změny okolo mě. Zvykám si na všechno, když totiž přijde mnoho změn najednou, i ty malé vás zaskočí, ale je třeba jít dál a respektovat to.
Pořád mám nutkání vzpomínat. Vzpomínat na základku, na lidi, na minulost. Dneska jsem si pouštěla video ze školky a hrozně mě to dojalo. Ze školky si toho hodně pamatuju, je to celkem živé. A teď, když si vezmu, že jsem na střední, je mi 16.. Kam se ztratila celá základka? Pamatuju si první školní den.. a najednou už mám za sebu i ten poslední. Strašně bych si přála být zase ta malá roztomilá holčička. Až na taková ty dilemata jako, že nechci ve školce po obědě spinkat nebo že mi jeden zlobivej kluk sebral plyšáka jsem neměla žádné starosti. Neměli jsme moc peněz, vždyť byl rok 1997 a naši mě jako malýho socánka navlíkali do punčošek a šatiček a já byla spokojená. Zpívali jsme ve sboru, koukali na 'Jen počkej zající', hráli si venku na 40 metrech čtverečních a jak se nám tam líbilo. A pak z těch všech malejch človíčků vyrostli drzí puberťáci. A to už není tak hezký. Chci být zase malá, chtěla bych se spíš vrátit do těch mých dob, protože dnešní děti to nemají moc jednoduché. Někdy mám touhu se stát malým naivním díťátkem plným zvídavých otázek, kterého rodiče chytnou za ruku a vedou ho správným směrem. Ale nejde to a musím se se vším poprat sama. Bude mi 16, už to není sranda...


Jak si něco přejete a ono se to nesplní..

5. listopadu 2009 v 22:59 | LoveShy
Ahoj všichni^^

Včera jsem trochu vzpomínala.. Trochu víc. Mrkla jsem na svůj starý bývalý blog a četla si rok staré články. Nejdřív jsem koukala s vykulenýma očima, jak to stvoření co psalo ty pětiřádkové ohavnosti, jsem mohla být já. Takový nesmyslný kecy, co jsem psala. Pouhý rok mi přijde jako jedno století. Potom jsem jen kroutila hlavou a smála se. Jsem ale ráda, že jsem tehdy začala "pořádně" blogovat. Naučilo mě to psát, vyjadřovat se líp. Ikdyž většina článků byla složena poze "hlásni mi pls tam a tam" tak některé byly celkem dlouhé a někdy i "o nečem" :D. Ne, zas tak děsná jsem tehdá nebyla, ale oproti tomu, jaká jsem teď, jsem předtím byla ještě děťátko. Narazila jsem také na nějaké články, nad kterými jsem se mile pousmála.. Třeba naše první vzájemné komentářes Niky (kamarádka, s kterou jsem s epřed rokem seznámila přes blog).. jak jsme si psali takový blbiny navzájem, postupem času je vidět, že jsme se navzájem braly vážněji a vážněji. Přijde mi to roztomilé, jelikož se teď známe hodně. Pár článků mě nudilo, psala jsem o ničem, ale někdy bylo zajímavé si přečíst, co jsem dělala. Některé články ve mě vyvovaly vzpomínky - na úžasné prázdniny před rokem, na to, jak mě skoro nic netrápilo, maximálně že mám blbou známku ve škole. Byla to celkem dobrá doba, přijde mi, že postupem času nějak nabírám rozumu a trápím se čím dál tím víc věcmi. Někdy bych vrátila čas několik let zpátky, všechno bylo bezstarostnější. Když si vezmete jak je to všechno posunuje.. Nevyhovuje mi to takhle. Ale to je jedno, to je normální. Připomělo mi to dobré časy, jsem ráda, že to mám uchované. Já nezapomínám, ale detaily, co jsem který den dělala, co jsem si myslela, co mě trápilo. Tohle pro mě bude za pár let cenné. Tenhle blog taky. Vzpomínky.
Nakonec jsem si tam ještě přečetla jeden článek.. a to jsem asi neměla dělat. Připomnělo mi to jedno "setkání" před půl rokem a teď na to pořád myslím.
Neměla jsem to číst, neměla, neměla.. :(

Každý zná pocit, kdy něco chce, ale nejde to.
Jak já ten pocit nesnáším...

Jak jsem nic nestíhala...

31. října 2009 v 0:24 | LoveShy
Ahojky
Píšu na rychlo.
Děkuju vám všem za komentáře u minulého článku.
Vážím si toho, že jste si můj článek přečetli, zapřemýšleli nad tím a obtěžovali se projevit názor mega dlouhými kometáři.
Moc mě to potěšilo, mám na to připravený článek - v hlavě, ale není čas ho zpracovat.
Zítra budu celý den pryč na tanečním vystoupení, pak sem hoím nějaký fotky.
Držte palce, já se ozvu.
Pa

Jak to všechno je...

28. října 2009 v 0:09 | LoveShy

>.<</strong>

V poslední době to není moc dobrý. Já sama nevím co je, to je nejhorší. Nedokážu správně popsat svůj problém, takže to nikdo asi moc nepochopíte. Dneska se mi nedaří nejlépe, mám opravdu mizernou náladu. Poslední týden jsem na všechny protivná, směju se jen z donucení, nemám na nic náladu. První důvod je asi ten, že kamarádky se změnily. Chovají se absolutně jinak, já je nepoznávám. Já do života nikomu nekecám, takže když jsou ony takto šťastné, budiž ať jsou a já budu šťastná za ně. Mrzí mě, že je to všechno jinak, ale to je život. Nic nevydrží jeden den stejné a já to vím - vždyť jsem toho součástí. Další věc je tak trochu zdravotní, tak bych to tu nerada řešila. Jen se bojím, aby mi něco nebylo, protože mě už delší dobu "něco" obtěžuje. Mám divný pocit, a většinou se mé pocity nepletou. Nebojte, odhodlám se a zajdu k doktorovi. Další důvod mé nálady.. asi mě to všechno štve dohromady. Jestli jste četli můj velmi účelný "pyramidový článek" nějak jsem to tam psala. Někdy bych si přála být jiná, připadám si totiž jak v jiném světě. A někteří lidé mi dávají velmi najevo, že se třeba trochu liším. Už nevím co dál dělat, aby se to změnilo. Já jsem jaká jsem. Mám to v hlavě všechno srovnaný, já to všechno vím. Neměla bych se měnit kvůli ostatním, být taková jaká jsem, oni mě budou mít rádi.. Všechno to vím, jen nechápu, proč jsem poslední dobou tak mimo. Možná je to další věcí.. Víte, jistou osobu znám už šíleně dlouho. Viděla jsem ji vyrůstat, měnit názory, kamarády. Nesnášeli jsme se, skamarádili jsme se.. a můžu říct, že ji znám velmi dobře. Jenže ona se ke mě nechová moc dobře. Na to, že se známe tak dlouho, není to moc hezký. S jinýma lidma se třeba zná měsíc a hned tvrdí, jak je miluje a jim by ani vlásek nezkřivila. Jenže na mě je někdy celkem hnusná. Předevčírem jsem si na něco stěžovala (oki, bylo to na svoji váhu) a ona mi dala pohlavek, že to prý není pravda. Ze srandy jsem řekla, že jsem tlustá (tak, nebylo to moc ze srandy, spíš jsem to myslela vážněji, ale řekla jsem to tónem, jako bych to říkala ze srandy) a ona mi vrazila ještě jednou. A ještě mě seřvala, ať takový nesmysly neříkám. Ne, nikdo mi prosím neříkejte, že tlustá nejsem. Nikdo neví jak vypadám, a kdo mi řekne, že jsem hubená, tak je lhář. Nechci na sebe upotávat pozornost, aby mi to ostatní vyvraceli, ale myslím to vážně. No, ale to je jedno, ne? Prostě mi dvakrát vrazila a nechápu proč. Stačilo mi něco říct, ne mě hned mlátit! Opravdu mě to naštvalo. Ve třídě byla právě tma, protože nám učitelka něco promítala, tak aspoň nemohla vidět, že mi tekly slzy. Ležela jsem na lavici a snažila se to přemoct, ale nešlo to. Měla jsem v sobě tolik vzteku a lítosti. Nešlo o to, že mi vrazila. Ano, celkem to bolelo a neměla právo mě mlátit, ale víc mi šlo o to, že nikomu jinýmu by se neodvážila vrazit. Ostatním lidem by nic neudělala, jen na mě je taková. Nemá smysl se s ní hádat, něco jí říkat, protože ona má nadání všechno otočit proti vám a to se nevyplatí. Říkám si, že nejlepší bude ji nechat v domnění, že je všechno ok. Nechovám se slabošsky, i když se trochu bojím, že se na mě vykašle, protože vím, že stačí málo a ona by byla schopná mě odstrčit. Velmi často jí dávám najevo, když se na ní naštvu, aby si uvědomila, co mi dělá, ale ona to asi nepobírá. Myslím, že si po tom všem co pro ní dělám, tohle nezasloužím a taky mě to mrzí, protože jí mám pořád ráda. Třeba se to časem spraví.
Teď o prázdninách to mám nabitý. Zítra mám trénink, ve čtvrtek mám návštěvu zubařů, v pátek mám generálku a v soboru je TAKT show (tj. show naší taneční skupiny, kde každporočně vystupujeme s formacema z minuýho roku). Tak to bude trochu nabitý, ale aspoň se nebudu nudit. Na tu show se těším, uvádí to Leoš Mareš, kterýho zbožňuju :D takže to bude super <3.
Doufám, že se mi spraví nálada, potřebuju oddych.
Vy se mějte hezky, určitě se ozvu.

***(Omlouvám se ještě všem za své nálady a za zmatenost. Dneska je totiž lehký mě nachytat, uvěřím vám všechno. Jsem poslední dobou nepoužitelná, úplně mimo. Určitě to znáte, tak snad mě chápete.)***

Jak jsem byla ráda, že byla ve třídě právě tma a ona neviděla, co způsobila...

26. října 2009 v 19:09 | LoveShy
Sem jsem zapoměla dodat...

...ŽE TAKY NESNÁŠÍM, KDYŽ MĚ NĚKDO JEN TAK UHODÍ!!!

Jak nastala doba ledová...

17. října 2009 v 18:58 | LoveShy
Ahoj^^

Dlouho jsem nenapsala, nějak na to teď kašlu. Ale nemůžu za to - každý den chodím ze školy ve čtyři a dýl a potom není nálada ani chuť psát sem nějaký bláboly. A co jinak? Něco nového? U nás v Liberci je toho nového hodně.. ale proč to psát. Je tu mooc sněhu. Jeden den jsem byla venku v mikině, druhý den už sněžilo a já musela jít do školy v botaskách, protože nemám zimní boty. Ten samý den jsem byla s kamarádkou v lese a málem jsme zmrzly. Druhý den potom tu napadlo 30 čísel sněhu a popadalo šíleně moc stromů. Nechápu jak to sníh dokázal, ale prostě rozlomil stoleté stromy vejpůl. Ne že by mi vadil sníh, mám ho ráda, ale v pevném skupenství, trochu míň tekutější.

(Moc moc dokonaléé :))<3. Strašně se mi líbí.. úplně vidím NM!)

Přihlásila jsem se do školního časopisu - nevím proč jsem to dělala - a mám napsat článek do rubriky "Naše postřehy". A prostě mě nenapadá co napsat. Sice mám zkušenost psát a navíc, tohle psaní na blog je hodně podobné. Tady taky musím napsat článek na nějaké téma..
Napadlo mě téma originalita. Už dlouho chci na to téma napsat článek sem, tak to asi napíšu nějak podobně tam. Napíšu vám, co jsem měla na mysli.
Originalita - co to je vůbec za slovo? Co má značit? Pod pojmem originální si můžeme představit cokoliv. Každý originalitu totiž vnímá jinak. Je to v podstatě jedinečnost čehokoliv a kohokoliv. Když jdu po školní chodbě nebo po městě, samozřejmě si všímám lidí. Cizí lidé mi neuvíznou jen tak v paměti, jedině kdyby něčím vynikali. Někdo má jiný účes než všichni ostatní, někdo má zajmavé oblečení a tak si ho všimnu, možná i zapamatuji - všechno tohle může být originalita, pro každého z nás bude vypadat jinak. Každý z nás je originál a všemožnými prostředky se snaží originálním být, ale také chce zapadnout - všichni chtějí vyčnívat, ale zároveň zapadat mezi ostatní. Je to potom originalita?
Takhle bych mohla uvažovat pořád a pořád.. Snad z toho nějak sesmolím článek. Kdyžtak vymyslím něco lepšího.
Budu končit, snad se zase brzy ozvu. Jsem v poslední době celkem zaneprázdněná, ale užívám si jak to jde. Miluju středoškoláckej život :D. Mějte se hezky.

LoveShy

EDIT: PS: Určitě všichni máte Popcorn speciál ;)

Jak byl takovej jeden veselej den...

11. října 2009 v 22:25 | LoveShy
Ahoj^^

Momentálně píšu za blbé nálady - překvapivě, kdo by to byl řekl. Víte proč? Strašně mě všechno štve. Toho co mě štve je opravdu mnoho. Mohla bych psát seznamy toho, co mě tak neskutečně štve, až si rvu vlasy, co mě vytáčí do nepříčetnosti. A teď - právě teď co tohle píšu - mě při chroupání jablka napadlo, že to asi sepíšu. Jen ať všichni vidí, jak jsem strašně nespokojenej člověk. Začnu asi u toho, co mě štve momentálně a pak mě možná napadnou další věci. Je toho totiž tolik, že si to ten můj (geniální) mozek nestíhá pamatovat. Vtip, samozřejmě, kdo nepochopil. Takže začneme, ať tu dlouho netrapim. Né další vtip, já trapim pořád.

Momentálně:
  1. Štve mě zima. Mám jí svým způsobem ráda, ale je všude. Nemůžu vyjít ven, aniž by mi ten sviňáckej vítr nezalezl všude. Musím se nabalovat deseti vrstvama, jak nějakej sněhulák. Když je venku zataženo, nemám náladu nic dělat, to ať je radši sluníčko, hned je mi veseleji.
  2. Nesnáším nemoci, byť jen pouhý bolený v krku (musím zaťukat, 3/4 roku jsem nebyla nemocná, juchů). Nesnáším zimní nachlazení. Nesnáším afty (kterých mám teď 5 na jednom místě :/). Navíc ve škole se objevila žloutenka, takže si musíme pořád mejt ruce a bojíme se čehokoli dotknout, na záchodech je savo na umytí rukou.. je to hroznej strach, nechci žloutenku..
  3. Vytáčí mě moc úkolů do školy, večer nic nestíhám a přitom se mi nic nechce dělat.
  4. Nemám ráda nepořádek na stole, v pokoji.. strašně mě to vytáčí. Myslím totiž, že nemůžete mít pořádek v mysli, když máte nepořádek na stole. Takže - nejdřív ukliď stůl a pak hlavu.
  5. Nemám ráda, když si nejsem jistá lidmi okolo sebe. Nějak si nerozumíme, rozloučili jsme se v ne moc dobrém.. připadá mi to pak všechno nekompletní. Potřebuju jistotu...
  6. Když mě čeká nějaká nepříjemná událost, nebo prostě něco, na co se netěším, mám divný pocit. Těším se, až to bude za mnou, nedokážu se do té doby uvolnit..
Jinak zatím nevím.. momentálně už asi nic...
A jinak mě štve/nemám ráda:
  • Když se všechno dozvím jako poslední
  • Když se něco nedozvím vůbec
  • Když mi někdo odepisuje po 10 minutách
  • Když si připadám zbytečná
  • Když se někdo neustále vytahuje
  • Když na sebe někdo musí přitahovat pozornost
  • Když si s někým nemám co říct
  • Když si někdo moc věří
  • Když si ráno vyžehlim vlasy, namaluju, obleču a připadám si celkem ok. Pak přijdu ze školy a vypadám jak ten největší debil na tomto světě.
  • Když mi někdo dává najevo, že jsem míň než on
  • Když ze mě někdo dělá blbce
  • Když se někdo předvádí
  • Když mě někdo pomlouvá, ale není to pravda
  • Když mám hlad a doma není nic k jídlu
  • Když se hodina ve škole p-o-m-a-l-o-u-č-k-u vleče
  • Když jdu městem a lidi na mě blbě koukaj
  • Když na mě někdo blbě kouká
  • Když se někdo směje a já nevím čemu
  • Když si někdo stěžuje na kraviny
  • Když si někdo myslí, že má pravdu, přitom jí nemá
  • Když mě někdo podceňuje
  • Když mi někdo něco slíbí a nedodrží
  • Když někomu něco půjčím, on to vrátí za sto let a v příšerném stavu
  • Když někdo tvrdí, že něco udělá tak či tak, ale nakonec to udělá úplně jinak
  • Když si někdo vymýšlí věci, které nezažil, aby byl zajímavější
  • Když někomu něco říkám a on mě neposlouchá
  • Když někomu něco říkám a on mi to doho skáče
  • Když někomu něco říkám a on si začně říkat něco svého
  • Když na mě někdo naléhá
  • Když na mě nikdo nečeká (po škole, na wc..atd) přitom já na každého jo
  • Když je někdo lakomej a s ničím se nerozdělí
  • Když někdo zapomene na moje narozeniny
  • Když si lidé nepamatují mé jméno
  • Když si někdo myslí, že jsem intelektuál
  • Když někdo nechce nikdy nic řešit
  • Když se někdo všeho bojí
  • Když člověk nemá smysl pro humor a pochopení pro sarkasmus
  • Když mě lidé neberou takovou, jaká jsem
  • Když se se mnou někdo baví a přitom mě pomlouvá
  • Když je někdo falešný
  • Když mi spadne net uprostřed konverzace s kamarádem a já nakonec po pěti hodinách zjistím, že bratr omylem vypojil kabel.
  • Když mě někdo mlátí, jen tak, ze srandy, že..
  • Když je na mě někdo bezdůvodně hnusnej
  • Když se mi člověk nekouká do očí když s ním mluvím
  • Když je někdo zbabělej
  • Když jsem bezmocná vůči čemukoliv
  • Když mám záchvat vzteku.. (nechtějte vidět&zažít)
  • Když má někdo kecy na můj vzhled.. zatím měli jen na pleť
  • Když holky upoutávají všechno na svůj výstřih.. kde je všechna hrdost?
  • Když někdo jenom kritizuje, má kecy, ale sám nic nedělá
  • Když má někdo předsudky
  • Když se někdo někomu moc vtírá
  • Když se po mě někdo opičí, kopíruje mé výroky, názory.. to opravdu nemám ráda..
  • Když si učitelé oblíbí pár lidí a mě vždycky nesnášejí..
  • Když je něco nespravedlivé.. to mě vytáčí
  • Když někdo moc pije a kouří a ještě se tím chlubí
  • Když se skamarádí lidé a po týdnu si říkají přátelé a strašně se milují
  • Když někdo tvrdí, že je zkušenej životem, přitom zažil velký hovno
  • Když se děje něco, čemu nezabráním
  • Když... píšu trapný články...

Vidíte to? To není zdaleka všechno.. už se mi víc psát nechce.
Jsem strašně pozitivně nabitej člověk totiž.. to jste si asi všimli. Ale je toho vážně hodně co nemám ráda.. a to jsem ještě nebrala v potaz věci hmotné. Jsem divná já vím, ale moje nálada je opravdu divná. Dnešním den vyhlašuju speciální státní svátek... radši nebudu říkat jeho název :P.

STÁTNÍ SVÁTEK VELKÝHO HOVNA xD

Mějte se

LoveShy

Jak byl ÚPLNĚK...

4. října 2009 v 23:59 | LoveShy
Ahoj^^

Je čas napsat něco pořádnýho. Uvědomuji si, že poslední články nejsou nijak inspirativní a tak chci konečně napsat něco normálního. Tedy v rámci mých možností, of course.
Dneska je úplněk, nijak zvláštní den, až na to, že celou noc bude ozařovat oblohu náš nádherný velký zářivý měsíc. A ať už na vás působí jakkoliv, nějak to působí určitě. Občas si tak říkám, jak na nás může působit něco zářícího na obloze? Vždyť co má spaní a naše nálada společného s měsícem? Pořád mi to nějak není jasný. Nevím jestli je to nějak věděcky podložený, asi nikdo netuší, proč to tak přesně je. Hodně zvláštní. Ale měsíc má vliv na příliv a odliv, tak proč ne na naší psychiku. Četla jsem nějaké články na internetu a měsíc má vliv především na zvířata, na jejich chování, agresivitu. Já si myslím, že je v tom také lidská psychika. Lidé podvědomě vědí, že ten úplněk přišel, tak jsou citlivější. No, to jsou jen mé názory. Každopádně mám úplněk celkem ráda. Je to zvláštní. Když jdu večer se psem, svítí na celou oblohu měsíc a je světlo jako kdyby už snad svítalo. Nejhezčí je, když jsou trochu mraky, který se shluknou okolo měsíce a přecházej přes něj. Tak se mi to líbí.
Někdy si sednu k oknu a koukám na Liberec. Okouzlující výhled a když jsou vidět hvězdy (právě je vidět jen měsíc), je to nejhezčí. A vždycky si tak říkám, kolik lidí na této polovině planety se právě dívá na měsíc nebo na hvězdy. Ono stačí jenom v naší republice. Kolik lidí si takhle zrovna sedí u okna a myslí na to samé? Hrozně by mě to zajímalo. A taky mi přijde zvláštní, že ten měsíc, na který se právě dívám, se obvykle dívá celý svět. Ne jako na jednou, ale celý svět zná právě tenhle měsíc, na který koukám teď já. Šest miliard lidí se na něj kouká. Divný, divný. Další věc, co mi nejde do hlavy.

Víte, já v podstatě nechápu hodně věcí. Vždycky mi prostě něco nejde pochopit. Většinou se to týká nějakých zbytečných věcí, nebo blbostí, ale i nad tím já přemýšlím.
Ne, že bych byla nějak tupá, ale prostě mi něco někdy přijde natolik zvláštní, že je těžký tomu věřit.
Stává se vám to?

Ne že bych byla ospalá, ale musím jít hajat a navíc je mi trochu zle.
Jejda, právě mi došlo, že je úplněk, tak asi proto.
A pak se mě ptejte, jestli jsem normální..
Hezké pondělí ve školičce všem :)):/
My se neučíme, máme exkurzi, budeme sázet stromy, opečem si buřty a hurá domů :P.

Mějte se :))

LoveShy

Jak jsem byla na nervy...

30. září 2009 v 0:00 | LoveShy
Ahoj^^

Momentálně bych už asi měla zalízt do postele a spát, neboť pak druhý den ve škole nebudu v čilé náladě, ale nechce se mi. Věřte nevěřte, nejsem unavená, klidně bych vydržela do tří, klíďo i dýl. Ale to je jedno, až to dopíšu, zalehnu a budu si v poklídku ležet a přemejšlet. To dělám nejradši, je ticho, tma a já se svejma myšlenkama. Všechno si vždycky srovnám a můžu v klidu spát. Všichni na fejsbůku to už pomalu balí. Asi v deset jsem si psala s pěti lidma a všichni naráz šli spát, zajímavé.
Před chvilkou jsem se byla sprchovat. Sedla jsem si do vany a nechala po sobě týct tu teplou vodu. Nechtělo se mi jí vypnout. Jen jsem seděla a koukala do blba. Z toho mě za nějakou dobu vyrušil táta, že plejtvám vodou, což byla pravda, tak jsem to vypla. V koupelně byla všude pára, jak jsem měla puštěnou tu horkou vodu. Teď jsem přišla z koupelny, cítím se celkem dobře. Sedím na posteli, mám otevřený okno, kde venku prší jak něco a jsem zabalená v dece. Komu by se chtělo spát, když ví, že ho zejtra čeká ta blbá škola, plná úkolů? Teď je mi fajn. Vedle mě tu spinká můj pejsánek a je strašně uklidňující ho hladit.
Dneska jsem mimo. Všechno mi přijde divný. Je divnej den. I ve škole mi pár lidí řeklo, že jsem nějaká divná, ale dneska mi bylo šumák, co si všichni myslí. Po všech těch prosmátých dnech mám taky někdy nárok na podivnou náladu. Ale ono to bylo prostě tak nějak vším. Doma se hádáme, je toho na taťku moc a občas mu ujedou nervy a já jsem nervní po něm, tak mi ty nervy taky ujedou a hádka je na světě. Ve škole toho hodně nechápu a taky jsem z toho občas na palici. Kamarádku Žanetu jsem neviděla už 14 dní, což je na nás hodně, jelikož se vždycky vídám každej den. Nevím co se s ní děje, neozývá se mi. Jsou tu další věci, ale to není podstatný. V neposlední řadě si teď moc nerozumím s Niky. Je to moje kamarádka, kterou znám hlavn přes internet. O prázdninách jsme si psaly témř pořád a rozuměly jsme si perfektně, pak jsme se i viděly, ale od tý doby co ode mě odjela, to jde tak nějak z kopce. Je to strašně složitý, každá jsme se teď změnila. Každá máme svůj nový svět a už si prostě nerozumíme tak jako předtím. Je to zvláštní, jsme sebe hodně zvyklé, ale asi to chce právě změnu. Chce to prostě od sebe nějaký oddych, každá by si měla žít na chvilku v tom svém světě, nebo to brzo nebude dělat dobrotu. Mylsím, že toho máme obě dost. Už mě to všechno vysiluje, nějak se to řešit musí.
Dneska mám prostě celkově náladu na nic. Zjišťuju, že jsem velmi impulzivní, a ještě víc, když mám blbou náladu. Každá věc, byť opravdu sebemenší kravina mě rozčílí, a pak si všechno hrozně beru. Kde se to jen ve mě bere? Jsem mimo - ne že bych si nebyla vědoma toho co dělám, ale nemám na nic náladu. Nejradši bych si lehla a koukala do blba, ikdyž to by asi taky moc nepomohlo. Potřebovala bych někoho, komu bych to všechno okolo mě mohla říct a on mě pochopil, podpořil, poradil.. navedl mě správným směrem. Já nechci aby mi někdo řekl "jo to jo" ale aby mi řekl svůj názor, co dělám špatně. Nějakýho životního rádce bych chtěla. Smutný je, že si nedokážu svůj život spacifikovat sama. Ale já to nějak dokážu, to je prostě dneškem. Já vím, tohleto mě zase brzo přejde. Teda, ne úplně. Mám ráda citát "I hid my feeling behind a smile".

Teď si to po sobě čtu. Jsem trapná, já vím, ale je to můj blog, moje pocity, můj život a vy to číst nemusíte. Nutím snad někoho? Ne. Okey.
Budu končit, lehnu si a srovnám si myšlenky.
Mějte se hezky, mějte lepší náladu než já, nebuďte zlý, učte se, radujte se a (ne)množte se.

Domácí úkol: Svým nejlepším kamarádům upřímně řekněte, že je máte rádi, protože pravý přátelé jsou to nejcennější a každý by si jich měl co nejvíce vážit!!

LoveShy

Jak jsem si uvědomila jednu věc...

24. září 2009 v 22:45 | LoveShy
Ahoj^^

Takže. Já dneska ani nevím co napsat. Nějak mě nenapadá jak začít, jak zformovat slova do souvislého textu, abych tím vyjádřila to co mám na mysli.
Začnu asi tím, jaký byl dnešek. Měla jsem dneska říkat referát za trest ze zemáku. Včera jsem ho udělala a dneska jsem byla připravená ho ve škole říct - teda, moc se mi nechtělo, nemám ráda referáty. No jenže učitelka zapoměla, že mi něco zadala, tak jsem referát neříkala. Že by mě to nějak mrzelo, to se říct nedalo. Takže to bych měla za sebou.
No, dál školu asi nebudu víc rozvádět ;). Zejtra se učíme tři hodiny a pak máme přednášku, takže se celkem těším, ale to dělá to, že je pátek. Odpoledne přijde kamarádka Nikča a bude u mě spát. Chystáme se do města, ale tajně :P takže psst. A pak je víkend, těším se hrozně moc. A ještě k tomu státní svátek. Pájáda.

Hodně věcí mě teď ročiluje, ano to je pravda. Kdo mě zná dobře, to postřehl. A dlouho jsem se tím užírala. Pořád jsem si s něčím dělala starosti. Stěžovala jsem si na všechno - na to, že si dostatečně neužívám, že se nudím, že nic nedělám. Ale proč? Myslela jsem si že všechny problémy se vážou na mě, že je veškerá chyba ve mě, myslela jsem si, že ta špatná jsem já. Ale pár lidí mi otevřelo oči. Je mi 15 bože, proč pořád koukám na ostatní a nezabjevám se někdy sobecky jen sama sebou? Já taková nejsem, ale dneska je to potřeba. A je to pravda. Jakmile se přestanete stresovat, zabejvat se kravinama, všechno se tak nějak obrátí. Musíte se vyrovnat sami se sebou a říct si, že se teď chvilku bude svět točit kolem vás. Když v sobě mátu to doboru energii, můžete ji vysílat dál. Lidi okolo poznají vaší energii a taky se tak k vám budou chovat. Jakmile se začnete dívat na svět jinak, stačí jenom nepatrně změnit úhel pohledu, všechno je jinak. Přestávají mě bavit řeči, stěžování, jak kdybych byla v důchodu. Nechci sedět doma a být naštvaná na dnešní svět, jak je děsný. Není děsný, my ho jenom vidíme, tak jak chceme. Nechci mít blbou náladu z ničeho nic. Proč taky? Vždyť je to můj život, já to všechno můžu změnit. A na to nejsou výmluvy. Každý má tu moc něco změnit. Dokud můžu, budu si užívat. A konečně jsem se naučila, jak na to.
Taky jsem se v souvislosti s tím smířila, že prázdniny jen tak nebudou. Je škola, to ano a nikoho to nebaví. Ale proč se tím zabejvat, když to nezměníme? To mám jako celé dny sedět a fňukat nad tím, jak je to všechno děsný? Ne, prostě to nezměním, tak to řešit nebudu. Najdu si na škole něco pozitivního a nebudu se trápit tím, že je září a že píšem písemky a že je to všechno táák hrozný. I tenhle jiný pohled na věc toho hodně změní.
Nemyslete si, že mě takhle změnila střední. Asi jo, ale dělám to ze svojí hlavy. Nová škola, nový život.

Asi vím co si teď myslíte. Ale já to myslím vážně, chci tohle všechno změnit. Vím že mnozí z vás nemůžou jen tak říct čáry máry fuk a změní se jim celý život. O tom to ale není. Myslím, že jde o pohledu na svět a to je na každém z nás jakýma očima se bude dívat. Já už nikoho nenutím měnit své názory, ať si každý dělá co chce, jsme svobodná země, můžeme si dělat co chceme. Tímhle článkem jsem jenom chtěla jaksi říct, jak je důležitý jen ten pohled na svět.

Celkem by mě zajímalo, jak jste na tom vy. Jak se díváte na život vy? Jak žijete? Liší se váš názor a praxe? Nebo zastáváte úplně nějaké jiné teorie? Povídejte..

Jak se mi tam vůůbec nechtělo...

20. září 2009 v 23:00 | LoveShy
Ahoj^^

Asi je na čase zase něco napsat. Končí víkend a já nechci do školy. Nechci, nechci. Ztrácím se v učení, nebaví mě to tam, je děsnej zmatek. Nechápu matiku, nemám herbář na bižuli, nečtu Sheakesparea a bibli na čeják, zejtra máme laborky z chemie, taky nepobírám. Navíc mám na čtvrtek referát ze zemáku, protože jsem o hodině kecala s kámoškou a učitelka si všimla jenom mě, tak na mě začala hnusně řvát a dala mi referát a bude mě ještě zkoušet. Potom jsem si připadala jak hňup. Celá třída na mě koukala takovejma pohledama jako "Nemáš kecat, to máš za to". Kamarádka z toho vyvázla, přitom kecala ještě víc a po hodině se mi smála a jenom "To máš docela blbý co." Ale ne že by se třeba nabídla, že mi pomůže, když na tom má taky podíl. Ne, to je hold život. Takže teď mám prostě takovej blbej pocit, že mě čeká ten referát, až ho budu mít za sebou tak to ze mě opadne.
A prostě celkově. Nemůžu si na tu školu jako stěžovat, není to tam tak hrozný, ale...
Kamarádka Nikola se na mě vykašlala. Skamarádila se s jednou holkou, když může tak si sedaj spolu, pořád se objímaj, fotěj a mě si sotva všimnou. Na úkoly jsem jim dobrá.
A pak je moc učení. A teď ten referát. No vůbec se tam netěšim. Nemám dobrej pocit.

Asi už máte toho mýho stěžování plný zuby, co? Ani bych se nedivila.
Příště se pokusím přepnout na optimističtější vlnu.

Zejtra jdu na 15ti letou prohlídku :D. Přišla mi pozvánka až teď, po půl roce, co mi je 15 :D dobrý no. Jsem zvědavá kolik měřim, ale tý váhy se děsim ://:P.
A ty jo..za pět měsíců mi bude 16. Já nechci. Mě se patnáctka líbí. Nechci stárnout, proměňte mě někdo v upíra, mě se takhle líbí. Nechci bejt dospělá, chci bejt puberťák, kterej má přiblblý nápady a myslí si, bůhví jak je chytrej. Jenže to nezměním, takže smůla.
Mějte se :))

LoveShy

Jak mě to nebavilo...

15. září 2009 v 23:07 | LoveShy
Ahoj^^

Ano, přiznávám, že od začátku školy jsem úplně děsná. Vím to o sobě a ty články jsou příšerný. Střídaj se mi tam nálady a už si připadám fakt blbě. Omlouvám se, ale já prostě mám takovou náladu jakou mám a nic s tím nenadělám.
Ve škole se to teď na nás hrne, ale nestěžuju si. Je to střední a vím,že to zažívá většina z vás. Dneska jsme měli mít školu od devíti, ale museli jsme na nějakou exkurzi do knihovny, takže jsme museli bejt už v osm ve městě. Ospale jsem tam chodila po knihovně, kterou znám nazpaměť i poslepu. Zítra máme atletickej den, kdy půjde celej první a druhej ročník (8x30 lidí) na hřiště a budem mezi sebou soutěžit. Vůbec se tam netěšim, sice je to lepší než se učit, ale i tak. Před tolika lidma tam vrhat koulí, nebo skákat do dálky moc nechci. Navíc hodně lidí se chystá mít omluvenku, že nebudou soutěžit, takže se vlastně celý dopoledne budou jenom koukat a budou se flákat. Uvažuju o něčem podobnym. Ještě se uvidí. Hlavně se dneska musím dobře vyspat, jinak mě klepne. Jsem fyzicky vyčerpaná. Psychicky celkem taky, ale dneska mě nohy sotva nesou.
Áách jo, zase bych potřebovala víkend. Pořádně se prospat, ráno si ležet ve vyhřátý postýlce jak dlouho chci. Nejlepší kombinace je, když je sobota ráno, venku leje, je tam ještě tma, zataženo a já si ležím v posteli třeba do desíti. Pak si vstanu, pustím film, k snídani si dám koláč a horkou čokoládu. Pro mě ideální start do víkendu.

Teď vůbec nechápu, jak ty prázniny mohly tak utéct. Vůbec nevím, co jsem ty celý dny dělala. Přijde mi, jako kdyby pro mě skončila základka, pak bylo pár dní volna, takový tý euforie, místo celejch dvou měsíců prázdniny, a najednou zase novej režim a jedem natvrdo. Vidíte zase ten pesimismus? Jsem šíleně negativně nabitá. Pořád mám s něčím problém, tak se nedivte.
Někdy si říkám, jak to se mnou můžou ostatní přežít. Vždyť já bych sama se sebou nepřežila. Já bych se s ní pořád hádala, co si jako myslí.

Nedávno jsem tak přemejšlela. Určitě každému něco vadí na svých kamarádech. Každý má špatné vlastnosti a zlozvyky, které můžou tomu druhému vadit nebo ho rozčilovat. A podle mě se najde vždycky něco, co jednomu na tom druhém vadí, ale neřeknou si to. A tak jsem se zeptala svých kamarádů, co jim na mě vadí. Sice jsem věděla, že tahle upřímnost většinou zavání hádkama, ale snad je fér, vědět co si o vás ostatní myslí, abyste to mohli zlepšit. Ale chápete, nikdo mi nic neřekl. Dočkala jsem se odpovědí jako "Ani nic" nebo "Takový maličkosti..." nebo "Nevím, asi nic...". Jenže to mi přijde divný. Nechápu, proč mi to neřekli. Asi se nechtějí hádat, protože by mě ta informace asi moc nepotěšila, ale i přes to bych to ráda věděla. Bavíte se s člověkem, kterému na vás určitě něco vadí, tak asi byste rádi věděli co to je. Já bych svým kamarádům a přátelům asi řekla, co si o nich myslím. Sice bych asi měla trochu výčitky, ale upřímnost je v kamarádství důležitá. Povídat si o svých pocitech, názorech navzájem. To je hodně důležité a někdy je třeba říct nějaké věci, které bysme jindy neřekli.

Shrnutí: Ráda bych slyšela co si o mě jiní lidi myslí (na to by se hodilo čtení myšlenek), ale když mi to nechtějí říct, tak je to jejich věc. Na druhou stranu, třeba by to nebyla moc milá informace a já jakožto výbušnej člověk bych oponovala.

A co vy? Jste ke svým přátelům upřímní, říkáte si navzájem takové názory?

Jak jsem potřebovala oddych...

12. září 2009 v 20:41 | LoveShy
Ahoj^^

Včera jsem přišla ze školy, z mobilu jsem si pustila písničku "Killing me softly" a lehla jsem si ve všem oblečení do postele. Nechala jsem mobil hrát a pomalu jsem usínala. Když začaly hrát klavíry od Brickmana, tak jsem asi usnula. Nic mi nebylo...ve škole, ani když jsem šla domů. Bylo mi dobře. Byla jsem spíš šíleně vyčerpaná. Nervově, psychicky...a i fyzicky, jelikož jsem se od začátku školního roku ani jednu noc nevyspala. Takže jsem na chvilku usnula, vzbudilo mě zapípání vybitý baterky, jelikož můj playlist na mobilu běžel furt dokola. Tak jsem vstala a šla se převlíct. Bolela mě hlava jak něco, bylo mi zle, motala jsem se. Ale spát se mi už nechtělo. Jen jsem chvilku seděla a koukala do blba. Z čumění na zeď mě přerušilo volání. Volala mi Žáňa. Máme takovej systém, že když mě prozvoní jednou, tak ven nemůže a když dvakrát tak že už je na cestě. A já když jí prozvoním jednou tak nemůžu jít a když dvakrát tak se sejdem na naše místě. No tak mě dvakrát prozvonila a já jsem jí automaticky prozvonila dvakrát zpátky. Znovu jsem se oblíkla a vyklopýtala ven do tý zimy. Probralo mě to. Tak jsme jako obvykle chodily po lese s jejím hafanem. Potřebovaly jsme všechno probrat a tak sem jí řekla všechno, co se za poslední dny událo a dostala jsem ze sebe to všechno...ty nervy, to napětí. Prostě mi zvedla náladu a i ta hlava přestala bolet. S ní prostě nejde se nesmát. Máme takový společný kecy a zájmy a všechno...prostě bez ní by to už nešlo.

Dále jsem chtěla říct, že už začíná podzim. Šla jsem dneska venku od Žáni a koukala se okolo sebe (teda hlavně jsem koukala na zem, abych nešlápla na nějakýho slimáka, protože jich je všude strašně moc a představa, že by se mi ten slizkej humus rozplácl na botě je víc než odporná). Všude bylo mokro a listy jsou skoro všechny zežloutlý a začínaj pomalu padat. List po listu. A když listí zvlhne, má typickou vůni. A to bylo právě všude cítít. Takovej pach podzimu. Vítr už taky není nejteplejší. Začíná bejt pěkně protivnej. Už se musím silně strojit. Brr. Na druhou stranu mám tuhle atmosféru ráda. Teď sedím zachumlaná ve dvou peřinách s notebookem na klíně a piju horkou čokoládu. Venku fouká a prší, je to takový depresivní. Těším se až bude konečně pořádná zima a tyhlety střídání teplot.

Něco jsem totiž zjistila. Když to přirovnám, tak jak často se mění teploty, tak často se mi mění nálada. Takže každej den. A není to jako v závislosti na počasí to ne. Jeden den se třeba cejtím blbě, ale mám dobrou veselou náladu. A jindy třeba naopak. Když si to tak vezmu, tak každej den je mi jinak. Vždycky jsem byla náladová, ale teď jsem nějak hodně. A já vím čím to je. Je toho prostě moc.

Všechno je teď prostě divný. Nebudu konkrétní věci, protože kdybych měla všecko co mi je vyprávět, asi bych se upsala a stejně by to nikdo nepochopil a nikoho by to nezajímalo ;). Všechno je divný a složitý. Asi to nikdo moc nepoberete... Chtěla bych někam pryč. Na jinou školu... do jinýho města. Už mě to nebaví, nevím jak to všechno zvládnu. Jsem unavená, vyčerpaná... potřebuju probrat, změnu.
Ale ještě nevím, jak to udělat.



LoveShy

Jak jsem po ní chtěla skočit a uškrtit ten její hubenej krk...

9. září 2009 v 22:33 | LoveShy
Dneska je supermagické datum - 9.9.2009

Ahoj^^

Nechce se mi sáhodlouze popisovat, co ve škole děláme a co dělám potom a tak dále a tak jsem si dneska vybrala jedno z mých mnoha témat na článek. Vybrala jsem si téma, které je pro mě aktuální. Je to sice strašně omílané a nikdo to nikdy nevyřeší a nepřijde ke zdárnému konci s nějakým vysvětlením, ale já k tomu prostě musím napsat své. Něco na ten styl napsala nedávno Káťa a tak musím taky něco napsat. Jde o tohle, když to shrnu: "Mají to dnes hezčí holky lehčí?". Možná někomu dojde kam tím mířím, někomu možná ne, ale o to tu nejde.
Takže začnu s tím od začátku. Začnu u sebe. Co si o sobě myslím?
Nejsem žádná miss, ale ke nějaké godzille mám ještě celkem daleko. Nejsem vychrtlá, ale za obézní se nepovažuju. Mám delší hnědé vlasy, větší hnědý oči, teď už rovné zuby, nosím brejle a čočky a mám trochu pupínků. Vadí?
Patřím sice ke stydlivější části světa, ale ve společnosti se umím bavit. Sice neumím plácat jen tak do větru každou věc co mě napadne, ale lidi umím pobavit, někdy si myslím že mám dobrý nápady. Nestraním se nijak výrazně lidí, ale někdy mi stačí jen tak pozorovat konverzaci a občas přihodit slovo. Svůj názor si umím prosadit, když chci. Nemám moc velké sebevědomí, jsem k tomu vedená odmala a chování ostatních lidí ke mě to ještě víc podnítilo. Věřím si jenom někdy, ale pak prostě přijde někdo, kdo to srazí na nulu.
A už se dostávám k jádru věci. Normální nebo ne moc hezká holka jde po ulici a všimne si jí snad kluk? Ohlídne se za ní? Ať je ta holka sebevtipnější nebo sebehodnější, kluk se neotočí, nevšimne si jí a už vůbec si neřekne "Ta má ale krásnou duši." A pak jde holka, která má značkový hadry, makeup z ní teče, vlasy má svítivě blond a tváří se jak největší borka na světe. Na tu se kluk podívá, bez ohledu na to, jak je třeba ta holka tupá (neříkám že všechny, ale z takovejch typů holek ta debilita přímo sálá). Proč si kluci vždycky vyberou takový holky? Chápu že ty holky umí pařit, že se s nima sranda, že jsou pro každou věc (a tím myslím úplně pro každou). Tyhle holky jsou plný sebevědomí, protože mají proč. Jsou oblíbené, pořád slyší nějaké komplimenty, jsou obletované a mají okolo sebe neustále lidi.
A teď to vezmu z toho co sama vím. Je jedna holka, která si chce akorát užívat a i když touží - jako každý - po lásce, tak v podstatě s nikým nevydrží dlouho. Patří k typu lidí, kde se chodí s někým tejden, jste strašlivě zamilovaní a pak konec (v horším případě se spolu hned vyspí). Dobrý, do toho se jim nemotám, ať si každej dělá co chce, následky si ponesou sami.
Ale pak se objeví normální lidi, kterým nejde jen o to jedno a ona se po nich začne hned sápat. A oni jí to žerou. Co na ní je? Vytasí svůj výstřih, boty na podpatku a tunu makeupu (to fakt nekecám). Pořád se předvádí, dělá ze sebe naivní, a pak si jí všichni všimnou. Opravdu by mě zajímalo co si o ní myslí ostatní. Ale žerou jí to. Nechápu to. Nevím jestli si o ní myslí něco jiného než se k ní chovají, ale každopádně se k ní chovají hezky. A jí jde jen o jedno. Všechno je to převrácený. Mělo by to být jinak... ale to už nezměním.

Ze všeho toho vyplývá co?
Hezký holky to maj vždycky lehčí. Všichni se z nich můžou zbláznit, bez ohledu na to, jaké jsou. Hezká holka a zároveň mrcha je nejhorší kombinace, protože oproti nim - my, někdy naivní normální holky nemáme šanci...ani trochu, ani když se snažíte jakkoliv.

Neříkám, že to tak musí být vždycky. Jen je to tak většinou. Aby zase nedošlo k nedorozumění.

Co myslíte vy?

Jak jsem usínala při chůzi...

7. září 2009 v 22:38 | LoveShy
Ahoj^^

Tak jsem tu, možná jsem ještě dočista nezcvokla tak se rychle rychle hlásím. Jelikož jsem šíleně vyčerpaná, jak jsem nebyla ze poslední půlrok, tak to asi nějak shrnu. Zítra asi napíšu něco delšího.

No, měli jsme s naší novou třídou harmonizační dny. Bylo to fajn. Jsem vděčná za tu většinu super holek, s kterejma se dá kecat, za moje kamarádky s kterýma jsem byla na pokoji, za ty skvělý hodný kluky s kterejma jsme se nasmáli i za pana třídního z kterýho chytáme záchvaty smíchu, jen se na něj podíváme.

Včera jsme nachodili 15 kiláků a pak v noci na dnešek jsme kecali s klukama, takže jsem spala asi 3 hodiny. Dneska jsem tuhá. Šli jsme na bus a já skoro usnula při chůzi.

Teď jsem si jenom dovybalila, dodělala úkoly a jdu lehnout. Už se těším na ten pocit zavřít oči a nechat se unýst někam daleko daleko.

Takže shrnutí: Bylo to tam dobrý, mám super třídu jen se netěším zejtra do školy, ale to není asi moc podstatný :D.

Jo ještě jedna věc, co jsem chtěla napsat. Dneska se naši rozvedli. Je to oficiálně na papíře zákonem daný, že naši už prostě nejsou spolu. Sice spolu nejsou už téměř rok, ale tohle je definitivní. Zvláštní že. Stačí jeden podpis a je konec. Nejsem z toho nijak špatná, jen mě to donutilo přemejšlet...

Tak zejtra..
LoveShy

Jak se mi chtělo utéct...

5. září 2009 v 12:03 | LoveShy
Ahoj^^

Je na čase napsat. Asi je to divný na mojí osobu, ale já neměla čas. Ty jo, ta škola je náročnější než jsem čekala. Máme 15 předmětů, na každej jinýho učitele a každej učitel něco chce. Vůbec nic si nepamatuju, máme strašně moc úkolů, pořád něco platíme, měli jsme předepsaný sešity na každej předmět, ale nakonec máme mít úplně jiný. Já nevím co dřív, nebaví mě to, jsem z toho šíleně vyčerpaná vždycky. Je to prostě nezvyk. Ale to vy určitě všichni znáte.

Na škole to není zlé, mám tam tři kamarádky. Nikolu, z které se mi před očima stala z obyčejný holky bárbína. Teď chlastá, kouří, střídá kluky...ale dá se to s ní. Na základce jsme spolu seděly a byly jsme dobrý kamarádky, párkrát mě teda některejma věcma dost zklamala, na školním výletě si mě ani nevšímala. Teď si našla na jedný diskotéce kamarádky, se kterejma se ve škole baví. Já si s ní nemám moc co říct, je s ní sice sranda, my dvě vymejšlíme kraviny, když jsme spolu...ale to je asi tak všechno. Naše poslední společná věc budou už asi jen naše stejná jména.
Pak tam mám kamarádky Sandru a Leu. Ony jsou dvě nejlepší kamarádky, v bejvalý třídě jsme se dost bavily, mám je ráda, ale jsou dvě. Jsou to nejlepší kamarádky, strašně si rozumí, jsou úplně stejné, nikdy se nehádají. Strašně jim závidím, že mají jedna druhou.
Zbytek mé nové třídy...je tam hodně lidí, řeknete si, že se s někým skamarádím. Ale ono to tak lehké není. Ty holky tam jsou napárované a baví se jenom ve dvojicích navzájem. K nikomu se nechci jen tak přifařit. O čem se tak třeba bavit?
Takže na hodinách sedím s Nikolou, ona o přestávkách chodí na jedno ven s těma svejma kámoškama. Ty na mě vždycky koukaj jak na nějakou špínu. Proč? Já jim nic neudělala. To že nemám tři tuny makeupu, že oblečení nemám super značkový a že nejsem vychrtlina jako oni? To je ten důvod?
Sandra s Leou si vždycky něco povídaj, tak nechci bejt na obtíž. No a zbytek třídy je už taky napárovanej, a stejně asi sotva nepůjdu k nějaký dvojici holek a nezačnu se s nima bavit.
Dneska jedem na tři dny na harmonizační dny. Vůbec se mi tam nechce. Nikola mi včera řekla: "Hele berem nějaký víno, tak budu na pokoji s Luckou, Adélou a Luckou. Ty by ses k nám asi nehodila." Tak jsem jí to teda odsouhlasila a na pokoji budu se Sandrou a Leou. Věděla jsem, že to tak dopadne. Lepší je se na to připravit teď, než abych tam pak byla z ní na nervy.Takže to bude super výlet. Zase se na mě vykašle. Nechci tam jet.

Poslení dobou mi všechno leze krkem.
Chtěla jsem změnu, mám jí, ale teď bych zase brala svůj starej život. Radši než tohle. Já asi stejně potřebuju celkovou změnu. Chtěla bych vypadnout..odjet někam daleko. Od všech těch lidí tady. Všechno mi tu leze krkem. Já nezapadám mezi ostatní. Nechci žít životy jako maj oni. Tak strašně povrchní...krása a zábava vítězí. Chci odjet daleko daleko pryč, kde na mě tahle realita nedosáhne. Kéž by to jenom šlo. Nevím, jak dlouho tohle všechno vydržím, už na to nemám nervy. Prostě.. už mě to tady nebaví. Asi si najdu psychologa...:X

Vracím se v pondělí, takže se hnedka ozvu. Jestli se mi to tam bude líbit, tak se stane zázrak. Jestli ne, tak asi napíšu rovnou z Bohnic.

Mějte se tu hezky.

LoveShy

Takhle vypadá psychopatka...

Jak probíhal první školní den...

2. září 2009 v 22:17 | LoveShy
Ahoj^^

Takže, nemám chuť teď cvakat do písmenek a přemejšlet nad tím co píšu. Ale je na čase se ozvat.

První den ve škole. Ježiš to je dojmů. Ráno jsem byla úplně hotová, nechtěla jsem tam. Ale šly jsme s kámoškama, tak to bylo dobrý. Vešly jsme do třídy, teď už tam hodně lidí sedělo. Všechny oči se upřely na nás a my všechny lidi začaly zdravit. Zabraly jsme si lavici, já si sedla s bejvalou nejlepší kamarádkou Nikolou, kterou jsem neviděla celé prázdniny. Ale sranda s ní je pořád, navzdory tomu, jak se změnila. Začaly jsme kecat, když jsme spolu jsme strašně hlučný. Takže všichni tam tak nervózně posedávaly, ty všechny holky po dvojicích tak nenápadně špitaly a my si nahlas povídaly. Jindy jsem tichá, upozorňuji, ale tam si připadám jak narušitelka :D.

Náš třídní učitel je...
..chlap a je to takovej dědula v koženejch kalhotách :D. Je zmatenej, nabručenej, hluchej, ptá se nás dokola na to samý a opakuje JASNÝ? JASNÝ? :D to je na palici

Co jsme dělali?
První den jsme prošli školu, plánovali, dostávali knížky...
Druhý den jsme měli úvodní hodiny u předmětů. Jsme rozdělený na dvě půlky podle jazyků - horní a dolní skupina a my máme zrovna takovou dobrou skupinku - hodně kluků a vyváženo holkama (ve třídě je celkem 9 kluků a 21 holek totiž :D). Takže na nějaký předměty jsme rozdělený podle těch skupinek. A navíc každou hodinu máme někde jinde. To je blázinec, vždycky najít tu správnou třídu :D. A nejhorší je, jak na nás jako na prváky všichni tak blbě koukaj :D. Ale je sranda, je to něco novýho, přijdem si úplně někde na jiný planetě.

Učení...
Toho je..každej den máme do 15hod. rozvrh je nabušenej, učitelé maj vysoký nároky. Jako na češtinu máme přečíst BIBLI :D do Vánoc. Na biologii budem dělat herbář :(:P a na ájinu mám na zejtra přepsat a naučit se 85 novejch slovíček :D. Super! :D

Lidi ve třídě...
Přijdou mi v pohodě. Holky jsou takový tichý většinou, ale to je normální. Řekla bych, že tam je hrozně moc odlišnejch lidí. Kluci jsou celkem hezký :P:)) a hrozně milý. Takže spokojenost :)).

Tak, nechce se mi psát nic víc...snad jste z toho pochopili, že ten minulej článek byl přehnanej. Měla jsem nutkání to smazat, ale peču na to. Takže vyplývá, že jsem se školou spokojená a že jsem se bála zbytečně. Teda uvidíme, nechci dělat předčasný závěry. Ale snad...;)

studentka 1.A - LoveShy

 
 

Reklama