Odpad mojí hlavy

Bedtime stories <3

1. března 2009 v 21:08 | LoveShy
D-i-e-t-a

Myslete si co chcete, ale rozhodla jsem se držet dietu. Ne dietu jako takovou, říkám jí "Dieta podle mě". Spočívá v tom, že se nebudu cpát a budu se snažit mít trochu pohybu, jelikož jsem už asi 4 měsíce bez tréninků. Každý z okolí se mi vysmál, že jsem debilka, proč bych jako měla držet dietu. Jsem docela vyšší a takyže vážím víc než ostatní kolem...ale v zrcadle nepoznám jestli jsou na mě dvě tři kila vidět...Potřebovala bych se vidět z těla někoho jiného..(což asi nepůjde xD).
No nic. Nevydržím držet nějaké drastické diety a každý den cvičit ve fitku. Prostě se nebudu ládovat vším a bude to...A na tom není nic špatného...

Moje dieta měla začít 1.3. a to je dnes...
Vstala jsem v 9,30 k snídani jsem odmítla koblížky a dala si sýrový rohlík. Do oběda moc času nezbývalo tak jsem si už nic nedala...K obědu jsem měla svíčkovou. Po obědě jsem si dala mini-miňonky. Odpoledne jsem si udělala rajčatovo-okurko-saláto-sýrový salát.

Potom jsme šli do kina a všecko jsem to pokazila. Dala jsem si popcorn a kolu. Nj..a v tu chvíli jsem si řekla, že kašlu na dietu..:D
A když už jsem u toho kina. Byli jsme na Bedtime stories (aneb Pohádky na dobrou noc). Teda byla jsem na tom už minulou neděli ale moc se mi to líbí...je to fakt skvělej film :)
Dneska jsme přišli ke konci začátečních reklam a sotva jsme dosedli, tak se brácha pustil do popcornu. Po chvilce něco vyplivl z pusy a začala nadávat. V tom popcornu normálně byla žvejkačka!!! Už vyžvejkaná!! Jako on se tam z toho málem po.... já chytla takovej výtlem :D nepřijde mi to vtipný, spíš nechutný, ale to nešlo jako...Tak jsem si v klidu dojedla ten svůj popcorn, brácha ten svůj pohodil na zem. Trochu se z toho vysypalo a on to odmítal dojíst...pak do toho ještě kopl tak pod náma byl uplnej svinčík xD

Zítra zase škola, já opět nic neumím, na všecko jsem se vykašlala...proč jsem jen taková? Píšu celý víkend nějaký blbosti, básničky, povídky...ale úkoly...to neexistuje jako...

pápá

bLbOsT jMéNeM SPACE JAM :D:D

28. února 2009 v 15:19 | LoveShy
Mám nový vzhled blogu (jak jsem již říkala, nepoužívám slovo design, protože nejsem grafička a udělat pozadí a sladit barvy umí skoro každý...:)) a docela se mi líbí...Nemohla jsem najít dobré záhlaví tak jsem řekla že ho dělat nebudu. Našla jsem tyhle okraje a ty barvy se mi nějak zalíbily. Snad se vám líbí..:)

Právě dávají film Space Jam :D
Větši blbost jsem neviděla. Tvůrci spojili kreslené postavičky od Warner Bros a basketbalistu Michaela Jordana :D
Mám to puštěný jako "kulisu" ale je to kravina :D

Dneska jsem měla trénink od 10 do 12hod. Jelikož jsem nemocná tak jsem se uhnízdila v teplém oblečení u věcí všech holek, opřela jsem se o žebřiny a plánovala jsem sledování jak nám ta choreografie jde.
Jenže neubylo ani pět minut a už mě volali at si stoupnu, že uděláme tvary.
Potom udělali tři páry holek, které budou tancovat něco jinýho a já už si chtěla sednout, ale samozřejmě jsem byla v jednom z párů. Potom, né že by opakovali co umíme, oni museli učit nové sestavy, takže já jsem za ty dvě hodiny proseděla asi půl minuty a to byla přestávka na pití.
A to jsem neměla boty a měla jsem džíny, takže jsem jim to tam vytřela a když jsme tancovali pasáž na zemi (samozřejmě na zemi byla jen ta úhlopříčka kde stojím já, aby to bylo jako naschvál) tak jsem ani nemohla roztáhnout nohy, protože mé kenvelácké džíny na sebe vzaly úlohu svěrací kazajky. Nakonec jsme všichni upocený, zadejchaný házely vražedný pohledy na trenérky.
V šatně bylo ticho, já se raději mlčky odebrala k mému přistavěnému taxíku jménem otecko :D

Všude je teď zmatek. Ve městě, ve škole, doma...Mám zmatek i v hlavě. Já nic nepobírám. Už se v nikom nevyznám. Nejradši bych pořád spala. Ve škole usínám v sedě, ale večer na mě únava nepřichází. Mám zvláštní nápady...záchvaty kreativity ale taky flegmatismu.
Hlavně jsem strašně znuděná a líná...Přes víkend musím vyplnit přihlášky na SŠ a učit se na písemky...

Taky se Nikolko pokusím dopsat dopísek pro Tebe ju? :) Promiň za zpoždění :-*

Bááy

Music aneb Úvaha venku aneb Martina McBride

26. února 2009 v 21:24 | LoveShy

Právě jsem byla asi půl hodiny na DA a hledala vhodný obrázek k tomuto článku.
Už jsem ho našla....teda našla jsem jich víc, ale tenhle je skvělej...tak a už můžu psát...xP
Když chodím se psem tak buď poslouchám písničky nebo přemýšlím. Nebo obojí.
Dneska jsem tak přemýšlela...
O písničkách. O hudbě. Protože jak mnozí tvrdí "Music is my life".
I pro mě je hudba hodně...Vždycky když se mi písnička líbí, okamžitě zjišťuju text. Jednak proto abych jí uměla a jedna proto abych zjistila o čem je. No a už se dostávám k jádru věci..
Teď je hodně známých písniček, většinou anglických. Pouštějí je na každém rohu, jsou rytmické, taneční...Nějaké se mi dost líbí...Ale stejně má písničky které mají smysl...nějaký text který něco vyjadřuje...
Dám příklad - Pink, Dear mr. president je vyjádření na něco...je to emotivní písnička která vzkazuje něco někomu...text má smysl...
Ale když máte nějakou písničku něco jako -
Obejmi mě bejby,
hlaď mě po celém těle
Yeah!
Jsi tak sexy..
:D:D (to jsem si teď vymyslela)
tak v tom smysl nevidím...ale tak...neříkám všechny písničky...jen tak obecně

Strašně se mi líbí jedna písnička, ona není snad vůbec známá, ale je nádherná. Nazpívala ji Martina McBride a věnovala ji svojí neteři která zemřela, protože ji matka týrala. Nebo tak nějak nevím přesně jak to je...
Je tak moc krásná a smutná...

Ten text jsem psala sama jo :D doufám že si to dovedete přeložit...je to nádhernej text :)

Martina McBride - Concrete angel (text)
She walks to school with the lunch she packed
Nobody knows what she's holdin' back
Wearin' the same dress she wore yesterday
she hides the bruises with the linen and lace
oh

The teacher wonders but she doesn't ask
It's hard to see the pain behind the mask
Bearing the burden of a secret storm
Sometimes she wishes she was never born

Refrén
Through the wind and the rain
She stands hard as a stone
In a world that she can't rise above
But her dreams give her wings
And she flies to a place where she's loved
Concrete angel


Somebody cries in the middle of the night
The neighbors hear, but they turn out the lights
A fragile soul caught in the hands of fate
When morning comes it'll be too late

(Refrén)

A statue stands in a shaded place
An angel girl with an upturned face
Her name is written on a polished rock
A broken heart that the world forgot

(Refrén)

Martina McBride - Concrete angel (video)

Pokud máte zájem to si to poslechněte....to video je krásný...a když si vezmete že je to pravdivý...že se to stalo...No nic. Je to písnička která mě dokáže skoro rozbrečet...<3
Zase se ozvu...:)
Comment pls :)

papapaa

Něco na mě leze...kdo by to byl řekl :(

25. února 2009 v 21:23 | LoveShy
Ča-ute

Asi budu zase nemocná, ale já dochodím ten týden ve škole stůj co stůj!!! Uplně mě to vytáčí..neustále jsem nemocná. Bojím se, aby mi nevytrhli mandle (krční) protože se trhaj bez narkózy..a prostě nechci no.
Rozmýšlím se takovou dobu co vám sem budu psát. Doma nic novýho, mámu jsem neviděla týden, a ani o to už nějak extra nestojím. Nebudu to řešit, beztak to nikoho nezajímá a nikdo mi nepomůže. Ve škole je s kámoškou prdel... ale jinak všechno stojí za nic. Všichni se naštvávaj jen tak, bez udání důvodu.. Já se taky naštvávám, ale vždycky každej musí vědět proč. Dneska jsem přišla ze školy, došla se psem. Potom jsem lehla, přečetla jsem dvě knížky a usnula jsem. Ani jsem to neměla v plánu, usnout, ani se mi to nikdy nestalo, že ybch usnula jen tak přes den, ale stalo se. Asi za půl hodky přišel brácha a vzbudil mě. Od ty doby tu jen sedim a smrkam a chraptim...unavující. Toť ke mě.. Pořád mám takové zvláštní úvahy.. Navíc mám docela ujetý nápady, ale někdy jsou docela dobrý (trochu uznávám :D).

Třeba ráno jsem poslouchala ranní show na E2 asi jako každý ráno ty nejlepší baviče a moderátory. Potom říkali že budou zítra v Tipsport aréně v Liberci od 20 hodin skoro všichni tam z E2 a bude tam jakási show. Tak jsem tak zauvažovala, že bych Leoše chtěla vidět na živo, protože ho bezmezně obdivuju...(pro ten jeho smysl pro humor a pro jeho pohotovost). Pak mi to trklo...:D vždyť já ho už viděla a věřte mi to nebo ne tak měl objal a dal mi pusu!! Je to už skoro tři roky..a já už na to málem zapoměla!!

Přesouvám se z postele ke svému novému uplně úžasnému stolu. Sedím tu na židli a přemýšlím co bych dále napsala..O čem jsem přemýšlela než jsem usnula? Co mě napadalo o nudných hodinách?

Koukám na seznam.cz a zjišťuji:
- pan Rath je o několik desítek tisíc bohatší a to jen proto, že mu Macek dal pohlavek
- lidé se bojí nakupovat na internetu
- příští týden bude někde 15°C takže další chřipky
- Mesárošvá se chudinka musela svkléknout před celým fotbalovým stadionem...
- Hadašová je terčem pomluv!!!

Ehmm :D:D velmi zajímavé

Jako..nevím co mám psát dál...Tohle se často nestává...jindy bych napsala celý romány o svých úvahách a názorech...
Zase se ozvu ju?

papa

Uuff..:)

15. února 2009 v 22:52 | LoveShy
O-m-l-o-u-v-á-m se m-o-c
Dlouho jsem nenapsala...
Ani ne proto, že bych nemohla nebo že bych neměla čas...
Spíš se mi nechtělo nebo jsem neměla tu správnou melancholickou náladu vám napsat. Děkuju všem co mi napsali komentář k minulému článku. Samý skvělý blogaři, na jejichž blogy ráda chodím :). Děkuju za krásná slova. Už si nepřipadám tolik jako vzduch. A teď vám tedy píšu.
V pátek jsem se rozhodla vám napsat, ale jakmile jsem přišla ze školy tak mě rozbolela hlava. Lehla jsem si vzala si prášek. Teplotu jsem neměla, ale notebook jsem nezapínala, ani na telku jsem se nekoukala ani jsem si nemohla číst. Prášek nezabral a já celý odpoledne ležela a byla mi zima. Přikryla jsem se, bylo mi horko. Ani mi nešlo usnout...V půl osmý večer jsem vstala abych šla na záchod protože jsem za celý den vypila dvě a půl petky vody. Pak jsem se prostě musela podívat na přátelé, které nevynechám snad ani díl :D Tím se můj stav zlepšil a zapla jsem tedy noťase. Ale to už jsem prostě nevěděla co bych vám napsala. Včera jsem byla taky doma. Toť můj zábavný život...
Od pondělka mi začínají prázky...a nemám ani to nejmenší tušení co budu dělat...
Asi je strávím doma. Stereotyp u počítače. Chtěli jsme do Prahy že by táta s bráchou šli do Aqua palace a já bych se s kámoškou courala po krámech...Naskytl se problém tu kámošku najít. Tu jedna nemůže (že NiQyy) jedna mě ignoruje a nemyslím si že by pro ni příjemně strávěný den byl zrovinka se mnu v Praze. Další kamarádky nemají čas nebo jsou nemocné...Ten výlet padnul. Brácha nasranej kvuli mě...Co já za to můžu? Doprošovat se nikomu nebudu.
Teď mě zastihla vysoká mánie Tudorovců. Asi jsem celá pomatená, ale strašně mě to baví. Navíc tam hrajou samí krasavci <3
Stahuju si z RapidShare jednotlivé epizody, už mám 4 protže každá je na pět částí a kdo sami stahujete odtamtud tak asi víte že RS je docela na baterky...*gRr*
Asi se nenajde z řad mých vrstevníků někdo, kdo by měl podobnou mánii...Většinu lidí co znám z mého okolí zajímaj uplně jiný věci než mě. Mě třeba baví 2.světová a nebo vesmír a povidat si o tom s někým. Ale kámošku jaksi ne. Hned jak zazvoní tak "přepne" a nic z učení jí nezajímá. Tím neříkám že jsem šprt...Ale potřebovala bych kamarádku, se kterou bych si mohla povídat o čemkoliv. Zatím jsem takovýho člověka nepotkala...
Jsem na jednom "fanklubu" Tudorovců a tam jsou samí 20 til letý lidi. O historii toho vědí o hodně víc než já, ale dost si s nima rozumím :) Povídáme si o hlavních představitelích a o našich názorech na ně. Asi jsem nějaká "posunutá" mám si co říct víc s 20ti letýma lidma než s ostaníma. Tím nechci říct, že se to platí u všech lidí co znám...
Přemýšlí, píše,
potom mlčky hledí.

Hledí a je tiše,
tiše jen sedí.

Ke klávesám natahuje ruce,
co by vám asi tak dále napsala?
Mám si vám vylít své srdce,
nebo se svěřit co celý den dělala?

Najednou přibývají řádky,
ale slova už dochází.

Zítra se vrátí zpátky,
teď však už odchází.

Dneska je básnička taková divná...:/
Oou <3

Nevím...o.O

10. února 2009 v 21:16 | LoveShy
T-o-t-á-l-n-ě na nic ú-t-e-r-ý
Nepřihodilo se mi něco hroznýho...
Nepohádala jsem se s nikým...
Je mi fajn...
Ale není...a nevím proč...
Dnešek byl uplně celej připitomělej. Od rána jsem měla blbou náladu. Vsala jsem o 20 minut dýl než jsme měla, takže jsem měla celý svůj ranní "postup" posunutý. Vyšla jsem z baráku za hustého sněžení. Vločky padaly z nebe takovou rychlostí a směrem přímo mě do obličeje, že jsem měla pocit, že se mi do obličeje zapíchává tisíce jehliček. Do školy jsem přišla se slzami v očích z toho větru. Měla jsem celé bílé vlasy od sněhu. S červeným nosem jsem se převlíkla...
Celý den byl jako na kolotoči. Dvě písemky, dohadování se s učitelkou, trucování...
Mám pocit, že vypadám jako vzduch...Ale opravdu. Nepřipadá mi, že bych někoho nějak zvlášť zajímala. Pozdraví mě, ale to je asi tak všechno. Nikoho nezajímá jak se mám...Nic. A když jsem s nikým pro změnu nemluvila já, mysleli si, že jsem uražená, protivná...Lidi mi nerozumí...a ani nechtějí. Ono je to složitý...
Jaký je pocit sedmého nebe,
jaké je to dostat se láskou do jiné říše?

Chce mít u sebe jen a jen tebe,
a chce mít tisíce motýlků v břiše.

Nechce už pořád nosit masku,
ať všichni poznají její nadání.

Chtěla by poznat tu pravou lásku,
ne jenom zklamání...
Toto mě baví <3
pappap

Blázen který dospěl??

8. února 2009 v 23:13 | LoveShy
Čaute
Takže...
Matlo-patlala jsem se s tím minuýlm článkem o sobě dost dlouho, tak jsem čekala na reakce. Musela bych čekat ještě dlouho, než bych byla konečně na stopro spokojená. No niic. Píšu vám, protože jak jste si jistě všimli je to tu trochu jiné. Tamto byl takový narychlo "spíchnutý" vzhled. Já tomu už totiž už ani neříkám design, protože já designy fakt neumím a dělat nebudu. Dát do záhlaví obrázek a okraje nabarvit do barev umí každý mentálek...No prostě vzhled.
Asi vás s tim budu otravovat ještě dlouho, ale to co je v záhlaví jsem si mooc oblíbila. Ani nevím proč. (Je to ze seriálu Tudorovci, neb já radši říkám The Tudors v originále). Přitom ten seriál je docela o ničem...historie mě nějak nebere. Ale tady hltám každou minutu toho hodinového vysílní...(a najednou to uteče) a to ani není kvůli tomu jak je hlavní hrdina skvělej, ale prostě nevim...Neřeším, asi vás to musí unavovat :D já vím, jsem příšerná, no. Ještě jsem chtěla dodat, že prostě nemůžu udělat nějakej normální vzhled (už mám nutkání psát design :D). Vždycky se mi radši dělají tmavší a to přitom barvy miluju.
Takže odstaveček nesmyslů máme za sebou. Teď si to po sobě čtu a zjišťuji, že jsem nějak změnila styl psaní. A taky mluvení. Píšu jinak než na starým blogu, ta změna je vidět. Koho zajímá co jsem celý den dělala (a propo ani bych nemohla, kvůli své anonymitě :)). Ale stejně... Jsem strašně arogantní...ale ke všem lidem okolo...jsem jízlivá, sarkastická a ironická. S nikým se nedokážu bavit normálně, kamarádsky...Používám někdy takový slova, který vím, že se do věty hodí, mají ten správný význam, ale nikdo (ani snad já?) jim nerozumím. Myslím si, jak jsem bůhvíjak chytrá...Ty jo, já jsem snad už blázen. Nechápu sama sebe. Každým dnem jsem jiná, snad divnější, rozumější, bláznivější či dospělejší...?
Je mi 15, ale necítím se o nic starší...Prohlížím si fotky od první třídy až do teď.
V pátý jsem byla ještě taková roztomilá holčička.
V šestý jsem už byla ta na druým stupni, ta velká, však při slovu sex se rozhihňala celá třída :D.
V sedmý jsme všichni už začali dospívat.
V osmý jsme machrovali že s někým chodíme. A v devítce už se jen nad to všechno povznáším.
Asi ano, jsem dospělejší. Poučila jsem se a celý život se budu poučovat ze svých chyb...
O tom to je...
Tvl...vždycky mě přepadne taková "vlna" poetismu, moudrosti nebo co já vím...Už vás nebudu dál zdržovat. Doufám, že se vám moje články líbí. Těší mě každý komentář, koho by nepotěšil.
Mějte se :)
LoveShy
http://celebritysizzle.com/images/uploads/jonathan+rhys+meyers_855_18382699_0_0_7008408_300.jpg
Lidi já ho žeruu <3<3

Happy Birthday

4. února 2009 v 16:33 | Já

Všechno nej LoveShy <3<3<3

 
(a zítra bude článek o mě)

Omluva :)

3. února 2009 v 18:25 | LoveShy
Ahoj
Omluvám se že se neozývám...už jsem tu a budu psát častěji :)
Vždycky jsem měla takovej něco jako sen. Spíš takovou představu. Večer si lehnu do postele, zapnu notebook a píšu povídku…
Taťka v pátek přišel domů z krámu a chtěl mi jako popřát k narozkám (ty mám až dýl). Za zády měl bonbony a já to samozřejmě hned viděla. Tak jako, několik dní před narozkama taťka vtipkuje a to vždycky značí něco divnýho. Nenápadně se culil, tak jsem se smíchem odešla do pokoje. A u mýho stolu byla nějaká krabice. Ještě jsme se s tátou bavili, že nic velkého k narozkám chtít nebudu (i když mi bude 15). Tak to rozbalim…S otevřenou pusou zírám. Taťka mi koupil nádhernej notebook!!! Já tomu pořád nevěřím!!! Je hrozně krásnej, má webku a bluetooth a já nevim co všechno. Jsem strašně ráda, konečně si můžu lehnout a napsat si povídku (jsem na správné spisovatelské cestě!!:)). Net mi zapojí nějak tenhle týden, už se nemůžu dočkat až si se všema zavolám na skypu, až vám budu psát články kdy budu chtít…Já vím, že notebook má hodně z vás, ale já nikdy s notebookem nějak víc nepracovala, takže jsou to pro mě druhý Vánoce. Taky ho mám za moje hezký výzo (5 dvojek) a že půjdu na střední, že ho budu určitě potřebovat (nevím jak to na středních chodí, ale nemám pocit, že se budu o něco víc učit a, že ten noťas budu nezbytně potřebovat :), ale jako záminka je to dobrý).
Tak to vše k mé radosti :)…
Děkuju, že se předáváte s komentama…ale omlouvám to tím, že byly strašně dlouhý prázky a že jste byli všichni u babiček ukázat výzo…
Zítra jdu na rahabilitace potom na rovnátka..
Zítra je také můj velký den :) Zítra vám to napíšu ;)
Chystám mega článek jenom o mě (ach ten egoismus) který píšu na notebooku (baví mě na něm psát, má takovou měkoučkou klávesnici) a už má docela dost...ještě to musím doladit k dokonalosti tak doufám, že to někdo přečte :)
papa

Citáty...ach joo

31. ledna 2009 v 18:30 | LoveShy
Nepřej nepříteli smrt.....
.....přej sobě dlouhý život.

To snad není možný!

30. ledna 2009 v 11:55 | LoveShy
Zdárek
Dneska se chci trochu rozepsat, tak jak to běžně nedělám. Mám toho hodně co bych chtěla říct, jen to nějak zformulovat. Jsem všem vděčná za to, že jste mi napsali a že tu jste a (snad) budete :). Poseldní dobou je všechno divný. Blíží se sem nějaká pitomá chřipková epidemie, já jsme nemocná už teď. Mám nateklý uzliny, takže se mi udělaly boule na krku a každým dnem je to horší. Ani nemůžu hnout hlavou. Doufám, že v pondělí půjdu do školy, nebo mi doma hrábne. Konec s nemocemi. Přeju vám zdraví, protože, jak jsem již zjistila, je to to nejdůležitější.
Asi před týdnem bylo na netu, že na Kanárech byla zavražděná nějaká česká delegátka Adéla K. svým přítelem přímo na Vánoce. A my jsme tam někde pře 2 rokama byli a měli jsme delegátku taky Adélu. Takže mi to bylo nějaký podezřelý ale to příjmení nesedělo. No, a táta včera přišel z práce, měl Blesk v ruce a na mě, jak se vlastně jmenovala ta naše delegátka, tenkrát když jsme byli na Kanárech, že je o tom v Blesku článek. Já s tou svojí pamětí samozřejmě si jí pamatuju, byla to taková mladá, pěkná blondýnka z Trutnova. Vždycky jsme si tam s ní povídali, oan nám tam všechno zařídila. Byla hrozně milá a ochotná. A najednou táta mi podá blesk. Adéla Malichová, 30ti letá delegátka od CK Tomi tour...byla zavražděná na Vánoce ve vaně....udělal to její španělský přítel, nejspíš ze žárlivosti...potom se oběsil....a prý měli dítě....které nikdo nikde nenašel...! Já tomu nemůžu uvěřiř. Povídali jsme si s ní, byla tak milá...a teď je mrtvá. Jsem z toho v šoku!! Kam to svět spěje...
Lidi se tady vražděj jen tak pro nic. Každej má doma zbraň a když ne tak to udělá nožem. Je mi z lidí na nic. Hádají se kvůli blbostem, přitom život by si měli užít. Pak zemře takhle mladá ženská, protože nějakej španělskej kretén žárlí. Nebo jsem taky nedávno, na nějakým blogu četla, že nějakej "umělec" vzal psa z ulice a uvázal ho v galerii jako exponát. Nad něj napsal psí krmením nápis něco jako "Jsi, co čteš" a toho psa tam nechal umřít hlady. Lidi na toho pejska kouali, fotili si ho, ale nikdo mu nepomohl. Chce to udělat znovu. Ty fotky obletěly svět a ted se sepisujou petice, aby to už neudělal. Jako takovej kretén!! To nepochopim!!! Chudák pejsek. Říkala jsem si, že jako dospělá si založím nějaký útulek nebo něco, prostě chci pomoct zvířatům, který se nedokážou sami bránit. Teda dneska jsem maximálně naštvaná na "lidstvo" :D protože co se to děje...to není normální.!!!!
PS: Ten článek o tý delegátce je ve včerejším blesku na straně 8 kdo ho máte :/

Na úvod

28. ledna 2009 v 17:46 | LoveShy
Ahoj
Nešlo to jinak...Musela jsem se přestěhovat, nebo bych se zbláznila.
Navíc...na můj bývalý blog chodili spolužáci, kteří mě nenávidí. Postupně mi psali komentáře a nebyly hezké. Ve škole o informatice byl předmětem konverzace můj "trapný" blog, moje trapné fotky a prostě všechno. Jsem akorát terčem výsměchu. I moji přezdívku si brali do huby. Prostě úplně všechno. Přitom největší ubožáci jsou oni. Jenže to jim nedojde. Nesnášim je.
Teď to bude asi ještě horší, utíkám z "boje", ale svoji hrdost neobětuju za soukromí. Ano je to boj a oni bezkonkurenčně vítězí. Vždycky jsem si myslela, že mě jakž takž berou, ale byla to jen přetvářka. To já jsem ta nejtrapnější a nejhorší a vždycky jsem byla.
Na blog jsem napsala ty nejtajnější věci. Věci okolo zdraví, rodiny, zážitků a kamarádů. Strávila jsem tam půl roku. Půl roku jsem byla nalepená na monitoru. Kdykoliv domů někdo přišel, cvakala jsem na klávesnici. Dokázala jsem si vybudovat zázemí. Blog, který měl úrověň a návštěvnost a hlavně PŘÁTELÉ. Mrzí mě to, strašně moc. Jsem strašně zklamaná. Zklamaná lidma, zklamaná sebou. Nevím jestli tady budu pokračovat. Chtěla jsem si udělat aspoň nějaký blog, kterému bych se mohla svěřit. Ale anonymně. Už tu nebudou žádné moje fotky a jména a místa a tak. Prostě už nemám k blogu důvěru a hlavně k lidem, kteří se tu mohou vyskytnout. Když budete chtít kontakt nebo něco, tak napište do komentářů, já to obstarám. Nejde to prostě jinak. Už jsem to prostě nemohla vydržet. Asi se všichni budou divit (asi jako vy jste se divili), že se chtěli pobavit na můj účet a spatřili černotu...
Mají smůlu. Doufám že sem se nedostanou. Chci abyste sem pořád chodili, jako jste chodili na bývalý blog. Nic moc se nemění. Pořád to budu já.
Ale prosím vás o jedno...
Neříkejte, neukazujte nikde tuto adresu. Hlavně si mě nepřepisujte. Lidi ze třídy jsou docela zručný v počítačích a na netu, takže by mě mohli najít hned. Doufám že to chápete.
Nechci aby mě našli, nechci...nechci!!!!
Jste tu, protože vám na mě záleží. Mám vás ráda, jsem blogu vdečná za to, že mi vás dal...
Proto ho/vás nechci opustit...
:-*
 
 

Reklama