Zážitky

Maturitní ples část třetí

3. března 2013 v 15:15 | LoveShy
Nechci opět prudit s mým plesem, ale mám ještě jednu dávku fotek, tentokrát od profesionálního fotografa. S fotkama jsme moc spokojení, je strašně šikovnej (a je mu teprv asi dvacet a už se tím živí, což je pro mě hrozně frustrující). Už je to týden, co jsme měli ples a já začínám být smutná a jen tak nostalgicky vzpomínám na to, jak skvělý to bylo. A děkuji všem za komplimenty.. :)

Tady máme úplně všechny fotky, kdyby někoho zajímaly :). A v tomto článku jsou videa z předtančení a nástupu.

Tento týden máme jarní prázdniny (liberecký kraj), a tak si je hodlám užít. Beru to jako takovej poslední povolenej relax před maturitou. V úterý jedu na noc do Prahy, jinak se chci věnovat všem svým kamarádům, něco nafotit, vyspat se.. no moc se na to těším. Taky si musím podat přihlášky na VŠ, bylo peklo si to všechno projít a nakonec zhodnotit, že se mi žádná škola nelíbí, nebo na ní nemám prachy nebo se na ní nemám šanci dostat. Vůbec se mi nechce pokračovat dál ve studiu. Pracovat ale nepůjdu, protože kde by mě chtěli a cestu do zahraničí beru jako druhou možnost. Jen se bojím, že bych celý rok pryč nezvládla. Nakonec volím TUL - Technická Univerzita Liberec, zkusím dva obory na ekonomické fakultě a uvidím. Jestli se tam ale dostanu, radost mít nebudu. Achjo :D

Maturitní ples část druhá

27. února 2013 v 21:14 | LoveShy
Volné pokračování článku ze včera, první fotky z mého plesu :). Další budou v páátek.

Maturitní ples část první

26. února 2013 v 18:44 | LoveShy
V tuto sobotu 23.2. se konal maturitní ples mojí třídy. Na naší škole bývá zvykem, že mají třídy plesy po dvou (jsme 4 v ročníku), letos jsme se však rozdělili a dvě třídy si to udělaly po svém a na vlastní triko. Škola se nám do toho vůbec nemíchala, ani nepomohla. Trvalo nám to celkem dlouho, ale společnými silami jsme to dali do kupy. Od peněz, přes pronájem prostorů, hudby, moderátora, výběr šerp, skleniček a květin, vymyšlení programu, účinkujících, tisk a prodej lístků, půlnočního překvapení až po předtančení a nástup. A mnohem více. Stálo nás to hodně času a peněz, ale vyplatilo se.

Ples jsme měli v jednom starším sále, který snad pamatuje taneční našich babiček a původně jsme se toho děsili. Nakonec to ale mělo svou atmosféru a strašně se nám tam líbilo. Moderátorem večera byl Kazma aneb Kamil Bartošek, můžete ho znát díky One man show na Streamu nebo jeho vztahem s Katkou Kristelovou. Program jsme měli celkem nabitý - vystoupení skupiny Aries, což jsou mladí bubeníci a je to strašně pěkný, potom předtančení, vystoupení freestyle fotbalisty Lucasa, nástup a šerpování, tanec s rodiči a volná zábava, potom nám přijel BeatSolčy (mladý beatboxer) a nakonec odšerpování a půlnoční překvapení (to nám zahrála liberecká hudební skupina Just Try).

Téma plesu byl "James Bond" a musím říct, že to bylo úplně perfektní. Měli jsme tak laděný celý večer. Na předtančení jsme si dali záležet - natočili jsme video jehož děj pokračoval na parketě. Trénovali jsme před plesem snad každý den, občas to nebylo jednoduché, ale nakonec musím říct, že se ta práce vyplatila. Nástup jsme měli na písničku Skyfall a s pyšností se musím pochlubit, že jsem ho vymyslela sama včetně mixování hudby (trochu jsem ten Skyfall upravila). Po nástupu se začalo šerpovat, každý měl minutu a hrála mu jeho písnička, promítaly se jeho fotky se jménem (to byla také moje práce) a moderátor četl text o dotyčném.

Poté jsme sesbírali peníze ze země, co po nás lidé házeli (nějakej litřík to hodilo), zatančili jsme si na Eltona Johna - Your Song (juchuu, miluju tu píseň) první tanec s rodiči a pak se to nějak rozjelo, že jsem přestala stíhat. To se se mnou někdo fotil, chvilku jsem byla s rodinou, chvilku s kamarády, pak mě pozvali na panáka, pak to a pak tamto.. Ale věnovala jsem se všem a strašně jsem si to užila. Náš DJ hrál teda dost diskotékový písničky a pár párů bylo zklamáno, že si nezatančili polku a tak. Na druhou stranu moje rodina trsala a bylo jim jedno na co (každej měl teda v žíle snad tři promile :D), náš ples se dost lišil od normálu. Jedinné co mi vadilo bylo to, že to neskutečně uteklo. Dopoledne jsem vstala, jela ke kadeřnici, kosmetičce, sbalila šaty a jela pomáhat ostatním, v půl osmý se začali hrnout lidi a pak jsem mrkla a už byly dvě a zase odcházeli.

Bylo to opravdu strašně skvělý a všichni si to chválili, každý byl nadšený. Jsme skvělá třída a jsem na nás pyšná. Bylo fajn být středem pozornosti, připadala jsem si hezky, opravdu docela princeznovsky (protože normálně jsem takový ten typ - moc se nemalovat, vzít si džíny, mikču a conversky). Tak, a teď maturita!

Foo Fighters in da Prague

19. srpna 2012 v 21:02 | LoveShy
Je krásné si plnit sny, že ano? Mě se těch mých, životních, zatím moc nesplnilo. Asi jsem moc náročná.

Každopádně, 15.8. jsem si jeden splnila. Začalo to někde na jaře, kdy jsme plánovali s ostatníma léto. Rock for People byl jasná volba, bylo to pro nás dobrodružství, které podstoupíme v partě. Pak od toho sešlo a já, jelikož jsem měla nějaké peníze, jsem se rozhodla, že řeknu Lucce a že bysme mohly na Foo Fighters. Lucka souhlasila a pak mi časem nějak docházelo, jak jsem sakra mohla vůbec uvažovat o RfP a nejet na Foo Fighters? Vždyť je mám snad nejradši!

Lucka koupila lístky, já jí ve škole dala peníze.. pořád jsme se o tom bavily, pořád bylo ve vzduchu to datum patnáctýho srpna. Myslela jsem, že se toho už snad ani nedočkám, připadalo mi to pořád tak daleko. No a ten den přišel, tááák strašně moc rychle. Z Liberce jsme vyjely ve čtyři, před šestou jsme dorazily do centra Prahy. S čízema a ovocnym pivem jsme si sedly na Václaváku a sledovaly lidi. Bylo nám strašně fajn a to nás ještě to nejlepší čekalo.

U o2 areny byly davy lidí, hodně jich mělo tričko s FF a já si připadala jak v ráji, kde jsme všichni kamarádi, protože nás ta kapela spojuje :D. Bály jsme se s foťákama dovnitř, nakonec jsme proklouzly a kdybysme chtěly, tak dovnitř pronesem i bazuku. Procházely jsme se tam a pak jsme se jely podívat na naše místa. Měly jsme horní sektor, místa k sezení. Nebavilo nás sedět, tak jsme chtěly jet zas dolů, jenže jsme nějak zabloudily a byly jsme obě trochu mimo, tak jsme se tam jen tlemily a chodily kolem v kruhu. Lákalo nás jídlo, jenže ty ceny.. ty ceny.

Po hodině nicnedělání, kolem deváté, dohrál předskokan Bob Mould (ehm, špatný uširvoucí zvuk a celkově - nuda). Lucka mě táhla na naše místa, tak jsem si poslušně sedla. A pak.. během pár minut vběhl na podium Dave Grohl a začli hrát White Limo, All My Life, Rope, The Pretender, My Hero, Learn to Fly, Arlandria, Generator, Walk, pak akustická Times Like These. Krásně jsme si zařvaly na Best of You. Myslela jsem, že se štěstím rozteču. S Luckou jsme trpěly, když jsme seděly, ale jinak to prostě nešlo. Lidi kolem nás seděli a čuměli, jedinej týpek, co seděl vedle Lucky si zpíval všechny písničky a očička mu svítily. Nejde se tam ani nehnout. Tak jsme tak poskakovaly na těch sedačkách a zpívaly, řvaly, fotily, natáčely. Možná se to lidem kolem nás nelíbilo, ale mě to bylo fuk. Před každou písničkou jsme se na sebe s Luckou vždycky podívaly a ujistily se, že je to ta písnička, která myslíme, že je.

"Co je tohle, Niky?"
"To je ROPE, ty vole, tvoje nejoblíbenější!"

Vůbec jsem nevěřila, že je vidim. Prostě jsem tam seděla a podemnou běhal Dave, můj bůh. Mezi písničkama měli sem tam prodlevu a Dave něco povídal. Povídal o svých rodinách, jak je mají sebou na cesty a představil jejich děti, které tam seděly s nima na pódiu včetně svojí dcerky Violet Grohl. Pak povídal, že naposledy u nás byli před 17ti lety. Celý dav nesouhlasně bučel. A on pronesl jen omluvné "Sorry..". Slíbil, že příště dorazí dřív, hm no, to chci vidět. Asi uprostřed zazněly první tóny naší milované "These Days". Skoro jsem se tam rozbrečela, drtila jsem Lucce ruku a jen si to užívala. V tu chvíli jsem věděla, že můžu v klidu umřít :D.

Když už hráli přes dvě hodiny.. věděla jsem, že se blíží konec. A ještě mi nezahráli 4 písničky. Zakončili to "Everlong" a to byl ten nejkrásnější konec. Pak odešli a my též. Druhý den jsem stejně nevěřila, že jsem je viděla. Bylo to až moc neuvěřitelný.

Tak, kdo by ode MĚ očekával krásný fotky, tak ho zklamu. Mám sice zrcadlovku, ale tam jsem brala náš 8 let starej Lumix o pěti megapixelech, kterej je rád, že je rád. A tak, u neostrech fotek, se budem tvářit, že je to uměleckej záměr a budem si užívat, že je tam ten Dave Grohl nepatrně poznat. Videa nebudu nahrávat, mrkněte k Lůce :)

Benátská noc 2012

31. července 2012 v 12:43 | LoveShy
Musím se přiznat! V jednom z posledních článků jsem vám lhala. Psala jsem, že nejdu na Benátskou noc no a víte jak to dopadlo? Byla jsem tam :D. Sice jsem nemocná, počasí nebylo nejideálnější, ale asi se mi holt zastesklo po smrádku z toi-toiek.

V pátek jsem byla u mamky a volá mi kamarádka "Mám lístek na Benátskou? Jdeš?" a já šla. Se těch fesťáků nezbavim!

Dorazila jsem později, protože dřív to nešlo, takže jsem viděla akorát J. Nohavicu. Byl krásnej západ slunce a on dohrával poslední písničky, kamarádka chtěla jít jinam. A já říkám, že už asi hrál mou oblíbenou písničku, že mě mrzí, že jsem jí neslyšela. Najednou začal brnkat na kytaru a zahrál jí. Je to písnička Mám jizvu na rtu. Byla jsem v sedmym nebi.

"Někteří lidi mají fakt divné chutě, ale já, lásko má, stále stejně miluju tě. A i když mě to táhne tam a tebe občas jinam, na špatné věci pro ty dobré zapomínám"

Po něm hrál Bryan Adams. No, co dodat. Bylo tam šíleně moc lidí, stmívalo se, do toho ty jeho romantický songy.. bylo to fajn. U pár písniček jsme měli husí kůži. Třeba Everything I do bylo krásný, nebo to pak rozjel u Summer of 69.

Ani nevím, co jsme tam dělali pak, byli jsme fakt unavený, takže kamarádka jela na motorce s kamarádem domů a já kyvadlovou dopravou do centra a pak svým busem domů. Jooo, bylo fajn jet domů do svý postýlky a nemuset čekat frontu na toi-toiky. To, že byla Benátská noc poprvé v Liberci ve Veseckém areálu se strašně moc hodilo!

Druhý den, v sobotu jsme dorazili nějak po obědě. Strašně jsem se těšila na Petra Koláře. Viděla jsem ho jen chvilku teda, ale Ještě, že tě lásko mám jsem stihla! V poslední době mi začíná docházet, jak velká ztráta je Karel Svoboda. Jeho písničky jsou opravdu geniální. Aaa a já jak miluju chlapy s takovým hlasem, jako má Petr! Je prostě dobrej.

Mrkli jsme se ještě na Annu K. Bohužel moc písniček od ní neznám, ale chtěla jsem jí vidět, protože ji v poslední době obdivuju za její boj s rakovinou.

Často jsme se v areálu poflakovali u kamarádky, která pracovala v Mekáči. Pak jsme byli ve stanu Kofoly - pro neslyšící, kde nás učili znakovou řeč a tak si umím objednat jakoukoli Kofolu v tomhle jazyce a umím základní věty třeba "Jak se máš?". Hrozně bych se to chtěla naučit. A ty lidi tam byli hrozně fajn, chovali se k nám hrozně hezky a točený Kofole jsem nemohla odolat. Navíc tam byla "akce", že kdo si na sebe nechal natisknout barevný otisk ruky, podpořil neslyšící. Takže tam byli všichni obtisknutý a my jsme nemohli chybět! Uvidíte ve fotkách.

Celkový dojem z areálu - bezvadnej. Nic nebylo moc daleko, aby tam šel člověk půl hodiny. Všechno bylo při ruce a bylo toho hodně. Oproti RfP bylo víc stánků s jídlem - nebo mě to teda přišlo, že byl větší výběr. Cenově to je stejný. Bylo na výběr ale víc pití - víc piv, Kofola, malinovka, Frisco a další.. a za docela v pohodě ceny. A hlavně bylo dost stanů, stánků a posezení. Člověk měl pořád kam jít a bavil se. Bylo tam dost soutěží. Dalo se taky dost sedět na trávě, před stagema byly hezký travnatý plochy. Jen si lidi stěžovali na nedostatek toi-toiek, které stály navíc uprostřed areálu, smrdělo to tam a byly velký fronty, takže úplně na prd. Já chodila do keříčků, člověk si musí umět poradit.

Stage byly 4, vždycky dvě a dvě vedle sebe. Účinkující byli převážně z Čech a myslím si, že není takový problém je vidět hrát někde jinde, oproti těm zahraničním. A tak mi přišla cena za festival trochu přepálená - na místě 1600,-. Když to srovnám s RfP, cenově to vyjde stejně a co za ty prachy dostanete? Na RfP rozhodně víc. Ale lidi do toho ty prachy daj. Já bych tam nešla, kdybych to neměla gratis.

Bohužel, ve středu večer se přihnala bouřka. A pršet přestalo až po třech hodinách intenzivního deště. Schovali jsme se mimo areál do stánku s občerstvením a seznámili se s nějakejma chlápkama z Kladna. Byla tam sranda. Ale byla docela zima a nebavilo nás to tam už, tak jsme se odhodlali, hodili igelitky na hlavy a šli. V areálu všude bahno, opět po kotníky ve vodě se svýma Converskama. Ale ty už byly z Rock for People zvyklé, i mě už to nějak nezarazilo. Přežila jsem RfP, přežiju i tuhle přeháňku.

Stihli jsme Kabáty! Jsou skvělý. Nenapadají mě lepší synonyma. Skvělý, fajn, dobrý, úžasný, výborný.. asi se budu opakovat. Pořád trochu pršelo a světelný paprsky svítily skrz ten déšť, bylo to nádherný. A Kabáti v čele s Pepou Vojtkem nezklamali.

"Tak se mi zdáá - nebe je temný a mnohem níž! Jen vlků dávnej chorál z hor a já tu marně hledám skrýš."

Po nich Sunrise Avenue. Sakryš, škoda že je tolik neznám. Nebylo na nich ani tolik lidí a mě jich bylo tak líto. Pořád opakovali, že přijeli z Helsinek, že je mrzí ta situace v areálu, ale že prostě budou hrát dál. Škoda, být lepší počasí, tak je to peckovej koncert.

Teď bych zas kecala, ale nevím co jsem dělala potom. Asi jsem zas jela domů. Na Mandrage se mi fakt čekat nechtělo a kvůli své nemoci jsem moc nechtěla hazardovat. Jo, vlastně.. měla jsem nohy celý od bláta, takže bylo rozumný jet domů.

Poslední den - v neděli - jsem tam přijela docela dýl. Dobře, chtěla jsem třeba vidět Debbie, ale stihla jsem až Tomáše Kluse. On je výýbornej prostě. Ty jeho improvizace, když skládá písničky na lidi z publika nebo komentáře mezi písničkama. Koncert byl skvělej.

A večer Dan Landa! Ou jéé. Vydrželi jsme ho celej a na písničky, co známe jsme fakt řvali. Když přišla Touha, tak jsme běželi co nejvíc dopředu to šlo a já, i přes svoje nemocný průdušky křičela text. Zakončil to Morituri te salutant pro Karla Kryla. Je to zvláštní člověk.

"Do našíí ulicéé se stěhovala zombice, má tetovaný záda, asi mě má ráda."


Jsem neskutečně ráda, že jsem si mohla vzít foťák. Povoleny byly foťáky s objektivy s ohniskovou vzdáleností pod 200. Škoda, chtěla jsem si vzít svůj 70-300, to by byly fotečky :D. Nakonec jsem se spokojila se svou 50kou a nafotila si to po svym. U vchodu však nic nekontrolovali, takže se dovnitř dalo pronýst cokoliv a někdy ani ty pásky nekontrolovali. No jé, to není jak na RfP, kde vás prošacovali od brady až k patě :D.

Report z Rock for People

7. července 2012 v 20:41 | LoveShy
Letos jsme s partou lidí ze školy chtěli jet na Rock for People. Nakonec jsme se v květnu nějak domluvili, že nepojedem, že to stojí dost peněz na to, jak tam letos "nikdo" není a že se nám to časově nehodí a každý si udělal jiný plány. Minulý čtvrtek jsem přišla domů kolem půlnoci, zapnu počítač a jen tak ze zvyku kontroluju mail. A tam čtu "Ahojte Niki, na portali gregi.net ste vyhrali jednu vstupenku pre seba na cely festival Rock for People. Vase mena budu napisane na hlavne brane v kolonke vyhercovia gregi.net". Koukala jsem na to jak péro z gauče a nevěděla jsem, co říct. Ano, ze srandy jsem se zúčastnila několika soutěží o lístky, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych měla šanci být vylosovaná. Nikdy jsem neměla moc štěstí na takový věci..

Hned jsem začala obvolávat všechny lidi, co by eventuelně mohli jet, ale vůbec jsem nepočítala s tím, že by někdo řekl "Ano Niky, jedem!" koupil si na rychlo drahej lístek a za dva dny fakt se mnou jel. Přemejšlela jsem, co s tím dál. Jet sama? Prodat ho? Když už jsem tu příležitost jet měla, nechtěla jsem ji nevyužít. V pátek jsme šly na pivo s Luczynkou a bavily jsme se o tom. Ona chtěla strašně jet, ale problémem byl zákaz od mamky. Není se čemu divit. Ale jelikož hrozně chtěla jet, tak přemlouvala. Celej víkend. A mamka nakonec povolila. Ze dne na den jsme se sbalily, sehnaly spacáky, stan, karimatky, něco málo jídla a jelo se.

ČLÁNEK JE DOST DLOUHEJ, TAK BACHA :D
A JSOU TAM FOTEČKY, SICE TROCHU SHIT, ALE LEPŠÍ FOŤÁK NEMÁM.
(teda vlastně - mám, ale zrcadlovku jsem tam nemohla mít)
A TEDA MÁM I VIDEA, ALE NECHTĚLA JSEM, ABYSTE MOC ZÁVIDĚLI :D

Egypt a já.

20. srpna 2011 v 16:00 | LoveShy
Moje egyptské story..

Ráda cestuju a těším se, až to jednou rozjedu ve velkým. Myslím, že jsem se na svůj věk zatím podívala už docela do hodně zemí. V tomto článku bych chtěla napsat o tom, jak jsme byli v Egyptě. Abyste rozuměli, v té době co jsme tam byli se tam ještě tolik nejezdilo a mezi známými jsme byli docela 'frajeři'. Teď je opravdu hodně dostupné jet kamkoli, takže Egypt už žádný zázrak není. Jo, sama se divím, že si to perfektně pamatuju, neboť mi bylo 11.

Jeden rok, konkrétně 2005, taťka měl hodně zakázek a my se finančně měli opravdu hodně dobře. Přesto, že ta celá dovolená nás přišla na šílený peníze, tak jsme z kraje roku jeli do Egypta. Pro mě to nebyl první letecký zážitek, ale pro zbytek rodiny ano. Letěli jsme v noci, asi tři hodiny, které jsem stejně prospala. Přistáli jsme v Hurghadě hodně pozdě v noci/brzo ráno. Čekali jsme neskutečnou dobu na odvoz z letiště, navíc to letiště bylo takové pochybné a taky bylo strašný vedro, který nás praštilo hnedka jak jsme vylezli z letadla (a to byl únor, nechtěla bych tam být v srpnu). Nakonec nás autobus odvezl do hotelu, naštěstí ten náš byl nejblíž k letišti.

Vkročili jsme do hlavní haly, tam to vypadalo jako v paláci nějakého sultána, všude mramor a krásné látky tvořící místo k sezení na zemích. Vonělo to tam po tabáku z vodní dýmky (nečekaně) ale tu jsem v tu dobu ještě neznala. Už se rozednívalo a díkybohu se nás ujala (nepříjemná) delegátka. Dala nám na výběr z více pokojů, ale stejně byly všechny v přízemí, tak jsme si vzali ten nejblíž k jídelně :D. Výhled jsme fakt neměli, ale to je vám tam asi úplně jedno, když na ten pokoj chodíte jen přespat. Náš hotel se jmenoval Aqua Blu Resort a měl pět hvězdiček, kdyby měl lepší lokaci, tak by byl šestihvězdičkový. Lepší lokaci v tom smyslu, že nebyl u moře. Za to měl asi sedm bazénů a obří tobogány, umělé vlny.. byl to takový aquapark. Když jsme chtěli k moři, měli jsme možnost jít do hotelu naproti přes ulici a tam být třeba celý den, měli jsme tam i zadarmo pití. Ale tam jsme byli asi dvakrát, protože se nám tam moc nelíbilo, rudé moře bylo pěkné, ale byl tam divný přístup.

V prvních dnech se mi tam vůbec nelíbilo, protože jsem na to nebyla zvyklá, je to strašně odlišná země od Evropy. Musím říct, že luxus tam opravdu byl. Celý hotel byl úplně nový. Nejčastěji jsme teda leželi u našeho oblíbeného bazénu, protože v tom vedru se toho nedalo moc co dělat. Vtipné bylo, když nad náma letělo letadlo, což bylo asi dvakrát do hodiny (byli jsme blízko letiště, navíc tak profláklé letovisko) a začal na chvilku konečně příjemně foukat vítr. Strašně jsme se tam opálili, přijeli jsme jak černoši, tam to ani jinak nejde. Co se týče jídla - měli jsme all inclusive. Na všechna jídla se chodilo do hlavní budovy jménem "Karkadaih". Snídaně ve formě obřích švédských stolů, svačiny dopoledne a odpoledne bylo vždy nějaké pečivo a ovoce, obědy a večeře probíhali tak, že jste si mohli vybrat asi z tisíce jídel a nakombinovat si je po svém. Nealko pití bylo po celý den k dispozici po celém hotelovém komplexu a alkohol pro dospělé neomezeně u večeře.

Tak a samozřejmě jsme celý den neváleli šunky a nežrali jsme to božský jídlo. Chtěli jsme na výlet, podívat se na klasicky - pyramidy, sfinga, velbloudi.. Jenže problémů bylo hned několik. Cena. Stálo by to pro nás všechny jako polovina celé té dovolené. Dálka. Jelo by se tam asi šest hodin a museli bysme vstávat někde ve tři v noci. A prostě, mě bylo 11 a bráchovi 8, tak jsme se na to vykašlali. Škoda, ale fakt to nešlo. Delegátka nás upozorňovala, ať moc nevycházíme z hotelu, nebo spíš ať se od něj nevzdalujeme. No, a my se s taťkou jednou vydali mimo hotel s naší starožitnou kamerou. Máma s bráchou radši zůstali v hotelu, protože se báli (navíc se prý v těchto arabských zemích často ztrácí malí chlapečci). S taťkou jsme se vydali do takového malého městečka. Teda, mimo hotel je fakt pustina, písek a šutry. Šli jsme po takové silnici a asi stokrát někdo zastavil a chtěl nás vzít autem, ale to také není bezpečné. Arabům nevěřte. Můžou vás odvézt někam, kde vás už nikdo nenajde. Došli jsme do toho města, tam to vypadalo jak v indickým slumu. Lidé posedávali na zemích a potulovali se tam podvyživení psi žebrající o jídlo. Bylo to tam šílený, člověk se tam fakt bál. Pak k nám přišel jeden pán a poklepal taťkovi na kameru, aby jí jakože schoval. Pro jistotu.

V hotelu pracovali pouze muži. Od recepčního, přes čísníky, kuchaře až po uklizečky (uklizeče). Byli často hrozně otravní a vtíraví, pořád nám někdo něco vnucoval a pomrkávali na nás s mámou (mě to moc dobře nedělalo, v 11ti jsem z toho neměla rozum). Na jídle se do mě zamiloval jeden číšník - Wasef. Obsluhoval jenom nás, pořád chodil za mnou a já z něj začala mít trauma :D. Byl hrozně pěknej, když si na to teďka vzpomenu a takovej skromnej a hodnej a pořád mi říkal, že si mě vezme, ale tak, víme, že to turnus co turnus říká někomu jinýmu. Bavili jsme se s ním a on nám povídal o svém životě, že prý se domů dostane jednou do roka a celý svůj plat posílá mamince, co bydlí na hranici s Lybií. Že je ale prý rád za tuto práci, která je jedna z lepších co může muž v Egyptě dělat.

Každý večer jsme se procházeli po hotelovém komplexu a obdivovali nasvícené bazény a jelikož byl v tomto hotelu každý večer bohatý večerní program, nikdy jsme nevěděli, kam to 'zakempit'. Jednou jsme byli na travesti show, jednou na nějakém divadelním představení, pamatuju si také nějaké soutěže.. ale stejně jsme většinou jen tak chodili po hotelu, naši popíjeli vínko a my džus a dojídali jsme večeři, pak jsme šli na pokoj hrát třeba karty. Vždycky jsme rádi trávili čas společně, jako rodina. Jednou co nás však zaujalo, při nočním zkoumání hotelu byla taková velká místnost, vypadající jako tělocvična. Byla hozená bokem, aby si jí nikdo snad nevšiml. Bylo tam malé okýnko, ale nikdy tam nikdo nebyl. A jednou jsme šli kolem, to už bylo poměrně pozdě a šlyšeli jsme z té budovy hlasy. A tam - všichni zaměstnanci hotelu, klečeli na zemi, každý na své podložce a zřejmě se modlili, nebo prováděli něco tomu podobnému, protože jak všichni víme, Islám je náboženství přísné. Bylo to docela fascinující až děsivé, jak tam všichni klečeli a dělali to samé, jako zhypnotizovaní.

Další člověk, s kterým jsme se tam bavili byl takový pán, co vlastnil pod tobogány salón s děláním rasta copánků a podobných a naproti tomu měl krámek s bylinkami a čaji. Vůbec nevím, jak se jmenoval. Když jsem si šla nechat udělat zapletené copánky, dali jsme se s ním do řeči a zjistili dost zajímavých věcí. Pověděl nám, že jeho přítelkyně je Češka (a tak s ním byla komunikace snažší, když uměl nějaká slovíčka) a že se prý jmenuje Jitka (ale říkal jí 'Jatka', takovým arabským přízvukem). A říkal, že se vídají hrozně málo, ale že se milujou a říkal to tak hezky se slzama v očích. S mamkou jsme k němu párkrát za den chodily, on nám dělal nějaké speciální čaje a pořád nám něco ukazoval, kvůli nám i zavíral svůj krámek, aby se nám mohl věnovat.

Říkal nám, ať moc pozdravujeme Prahu, že se tam chce podívat, že je to jeho životní sen. Být s 'Jatkou' v Praze. Její fotku nosil v náprsní kapse, byla už taková celá ošmatlaná, protože jí pořád vytahoval a povídal si s ní.. říkal jí všechno, co se stalo. Prý si ale volají jednou týdně. Bylo to hrozně hezký, věřila jsem tomu, že se fakt milujou. Poslední den v Egyptě jsme se sbalili a čekali asi dvě hodiny na autobus poblíž recepce. A neměli jsme co dělat. Pak nám došlo, že jsme se s ním nerozloučili. Běželi jsme k němu, a on se divil, co se děje. Pak mu došlo, že asi jedeme pryč. Začal zmatkovat. Posadil si nás tam a udělal nám poslední čaj, pak otevřel šuplík a vytáhl z něj minci s otvorem uprostřed. Vtiskl mi jí do ruky a jak mi držel ruce těma svýma, díval se mi do očí a řekl s roztomilým přízvukem "Ne-za-po-men".


Turisťák - Chorvatsko - Fotky

29. května 2011 v 18:34 | LoveShy
V minulém článku jsem psala, že sem nebudu vkládat žádné fotky z Chorvatska, že se můžete mrknout na rajče. Ale říkala jsem si, že jednou mám blog, tak ať tu něco je. Vybrala jsem asi 70 fotek, které se mi líbí, které o něčem jsou (50% z nich je jídlo). Popisovat je nebudu, jen chci říct (kdo by mě hledal), že jsem hold "fotograf" a skoro nikdy na fotkách nejsem. Tady mě můžete vidět asi na třech fotkách - s pivem (:D) a pak úplně ta poslední, je to momentka, docela vtipná a vyjímečně se mi docela líbí, ačkoliv tam mám děsný vlasy, odrosty, vymytou barvu a tak. Tak, to je asi vše, co bych chtěla říct.

Turisťák - Chorvatsko 2011

26. května 2011 v 20:58 | LoveShy
Chorvatsko.

( fotky ZDE ale nejdřív čtěte )

No jéje, to jsem se zas dlouho neozvala. Jak jsem již psala, byli jsme se školou na turistickém kurzu v Chorvatsku. Vrátili jsme se v neděli dopoledne, ale musím říct, že od té doby jsem si pořádně sedla až dneska. A jinak jak jsme se měli? Byli jsme poblíž Baška Vody - kemp Baško Polje. Cesta byla super, mám ráda cestování v noci s lidma co jsou fajn, jen mi vždycky dělá problémy v tom pidi prostoru v buse někam složit nohy. Bydleli jsme v chatkách po čtyřech (my jsme byly tři) a sami jsme si vařili. Počasí bylo ze začátku děsné, přijeli jsme do vedra, ale hned druhý den pršelo a vydrželo to další dva dny, kdy nám teplé mikiny a pomalu ani bundy nestačily. Uprostřed týdne se to vybralo a my si tak užili jen dva dny sluníčka. Podnikli jsme dva výlety, v tom největším vedru jsme šlapali k nějakýmu debilnímu kostelu a druhého výletu se zúčastnila jen polovina (druhá polovina jela na rafty) a to jsme šli deset kilometrů na Makarskou. Zezačátku týdne jsem byla naštvaná že jako sejra přijedu a taky tak odjedu, ale za ty dva dny veder jsem se stihla aspoň trochu chytnout, tak je aspoň trochu znát, že jsem někde byla. Mimo jiné jsme pořád něco hráli, volejbal, baseball, fotbal, frisbee a tak dáále, přišla jsem na chuť zumbě (vždycky jsem si říkala "Pche, nějaká zumba" ale ono je to fakt skvělý.. a navíc ta atmosféra - tancovat na veselé latinsko-americké rytmy a přitom koukat na moře a opalovat se). Bohužel jsem asi poskakovala až moc zběsile a natáhla jsem si sval v nártu (jestli tam nějakej je, ale prostě jsem si natáhla nárt) a nemohla jsem moc chodit. Když bylo hnusně, tak jsme hráli aktivity (za ten týden jsem už docela přeborník v tom, jak nakreslit zdroj peněz, popíšu sklolaminát a předvedu otěže) a nebo nám učitelé po chatkách zadali pantomimou napodobit nějaké povolání, což nás na několik hodin zabavilo. Nejlepším dnem byl pro mě čtvrtek, kdy jsme jeli na lodi na protější ostrov Brač, tam jsme měli volno, poté jsme dostali rybu a kuře a zase volno a na večer zpátky do kempu, kde byla "diskotéka".

Máme strašně moc zážitků a jelikož jel mix lidí z celého druhého ročníku, hezky jsme se všichni seznámili a je z nás dobrá parta lidí. Na to, jak moc jsem se tam netěšila to bylo opravdu skvělý. Od ranních rozviček (kdy jsem překonala nechuť k běhání a dokonce jsem začla běhat i doma) přes dopolední tréninky a posilování, dělání obědů s holkama na chatce, odpolední opalování se až po večerní lítání venku mezi chatkama po večerce. Jsem hrozně ráda, že jsem jela. Někdo tomu říká "alkodovča" a já jsem si to "s těmi mými" užila po svém.

A je to asi směšné, ale už se ani tolik nestydím za svou postavu, když jsem tam byla pořád v plavkách, protože jsem zjistila, že vlastně není důvod. Každej vypadáme jinak a nikdo, vůbec nikdo není dokonalej, i když se k tý "dokonalosti" zdánlivě přibližuje. Viděla jsem tam tolik holek, co neměly moc hezkou postavu, nebo spíš.. prostě normální a bylo jim to jedno, protože se tak mají rády. Neuškodilo by zhubnout kilo, dvě, tři.. rad je všude hodně "jezte zdravě a sportujte" ale taky je důležitý být sám se sebou spokojen a to nás nikde nikdo neučí. Doufám, že mi tohle vydrží, protože když se máte v určité míře rádi, tak to okolí pozná a chová se taky jinak.

Dneska jsem zvládla (snad) nejtěžší písemky a příští týden nás čekají exkurze a v celku už to snad půjde. Na jednu stranu se těším na to, až se pořádně vyspím, ještě trochu opálím, budu s kamarády pozdě do nocí někde lítat.. ale zas.. ve škole jsme skvělá parta a za dva měsíce co se neuvidíme se všechno zase hrozně změní a až se zase sejdeme, všechno začne na novo a třeťák už taková sranda nebude. Navíc.. prázdniny budu trávit asi v Liberci, jako vloni, protože letos jsem si své zahraniční pobyty už vyčerpala - v lednu Holandsko a teď Chorvatsko. Chtěla bych na víkend do Londýna nebo do Paříže, ale chtít můžu, víš co..

Asi by bylo dobré přidat nějaké fotky.. je mi to moc líto, ale nemám energii na to, všechno to zmenšovat a po jedný to sem přidávat, vzhledem k tomu, že těch fotek mám tisíc. Dám sem odkaz na rajče, kde se můžete podívat.



Lucka, já, Naty. Naše chatka číslo 12. Tímto jim děkuji za nejlepší týden, jsme prostě parta :)

Více fotek z kurzu ZDE.

+ jeden den jsme si večer vyhradily s Naty na focení (ona je totiž modelka, abyste věděli) a něco málo jsme cvakly na pláži, tak koho by to zajímalo tak fotky TADY.

Výměnný pobyt v Holandsku mýma očima.

27. března 2011 v 19:18 | LoveShy
Příští sobotu k nám do Liberce přijede výprava 12ti studentů z holandského Amersfoortu. Zúčastnila jsem se totiž jazykového programu výměny studentů a od 29.ledna do 5.února jsme my byli v Holandsku. A já bych ráda sepsala své poznatky a zkušenosti.

To, co jsme zažili s žádnou cestovkou nezažijete. Bydleli jsme samozřejmě jednotlivě v rodinnách. Když jsem se do tohodle programu hlásila, ani jsem nepočítala, že bych byla z celého ročníku vybrána mezi dvanáct "vyvolených". Bylo to na podzim a nikdo z nás to nijak neřešil, leden byl daleko. Když se to pak blížilo, začli jsme si s našima holandskýma kamarádama emailovat, došlo mi, že fakt někam pojedu. Najednou přišlo balení, odjezd.. a já vůbec nevěděla, co si ten týden sama u cizích lidí počnu.

Příjezd
Až v letadle jsme si začali říkat, že opravdu nevíme, jak se s nima domluvíme, protože v angličtině na tom nejsme ještě zas tak dobře. Opravdu jsme měli obavy a nebyli jsme nijak (až na slovníky v kapsách) připravení. Na letišti v Amsterdamu jsme čapli zavazadla a najednou před sebou vidíme skupinku lidí. Začali jsme hystericky couvat, protože jsme nevěděli, jak reagovat, co říkat. Ale přivítání bylo milé, vzali nás na jídlo (museli nám kupovat všechno jídlo, takže nechat se zvát do Burgerkingu nebylo špatné) a bavili jsme se úplně bez problémů. První problém nastal, jak se dostat z Amsterdamu do hodinu vzdáleného Amersfoortu. Nebo spíš - kdy nám jede vlak. Oni to nevěděli, a nikdo nebyl schopný to nějak zjistit. A tací oni jsou - nikdo nic neví, nikdo nic neřeší. Tak jsme nasedli na nějaký vlak, který akorát odjížděl, lístek stál v přepočtu asi tři stovky, ale všem to bylo jedno. Dojeli jsme do Utrechtu, což je na jih od Amsterdamu a my měli jet na východ. Ale co, nikdo se nezlobil.

Jak jsem šla do společnosti.

4. března 2010 v 20:48 | LoveShy
Takže jsem byla v divadle. Sen noci svatojánské. Skvělá hra. Konec mega vtipný.
A vypadalo to (se mnou) nakonec asi nějak takhle:


Chlapcům to v oblecích moc slušelo!

..a defčatům v sukýnkách také..

..a dohromady jsme byli nejlepší :P.

Jak uhlídat dva prcky? Návod neexistuje aneb doggysitting.

28. února 2010 v 1:01 | LoveShy
Dneska na mě padl těžký, nadlidský úkol.

Máma se dneska stěhovala, a tak mě požádala, abych jí mezitím pohlídala jejího psa Dustyho. Má malé štěně pudlíka a je naprosto rozkošný. Rozkošný je tedy jen na fotkách a když spí, ve skutečnosti je to převtělený čert (on i tak vypadá). A ještě větší potíž je v tom, že naše rodina také vlastní pejska a to jorkšíra Enjika. Ano, dva malý smetáci spolu, to nic není, řeknete si. Jenže opak je pravdou. První očuchy nic moc. Tomu našemu čtyřletýmu protivovi se moc nelíbilo, jak moc hyperaktivní Dusty byl. Skákal na něj, očuchával a Enjik se tu a tam ohnal zubama. Nechala jsem je být. Enjik marně zdrhal z jednoho konce bytu na druhý - Dusty byl za ním vždy v těsném závěsu. Chudák ten náš byl celý otrávený z toho, že nemá ten svůj obvyklý klid a že jeho teritorium obývá nějaký malý prcek, který si chce za každou cenu hrát. Já měla nějaké úkoly a samozřejmě jsem nic nestihla. Oba mi stáli u nohou a chtěli ke mě na klín, jenže když jsem vzala jednoho, tak druhý žárlil. Šla jsem tedy naštvaná do obýváku a sedla si na zem a hrála si s nima. Oba se rozdováděli a začali si dokonce hrát spolu. Prali se, kousali, pak zase pusinkovali a jedli ze společné misky granule. Nakonec po tom všem usnuli. Hurá. Jenže to netrvalo moc dlouho, pokaždý, kdy jsem třeba jen mrkla se jeden vzbudil a začal dorážet na druhého a všechno to pokračovalo nanovo. Vytáhla jsem jídlo - oba stáli u mě. Vstala jsem - oba zase u mě. Nevěděla jsem, jak dokážou být dva malý psi otravní. Ale byla to s nima sranda, je to najednou něco jinýho, mít doma o jednoho prcka navíc. Nakonec jsem je musela ještě vyvenčit, a to byl další kámen úrazu. Enjik mě táhl na jednu stranu a Dusty na druhou, tak jsem si připadala jak kdybych venčila smečku. Všichni okolo koukali, jak se mi motaj vodítka kolem dokola. Děsný to bylo. Oba jsou spolu tak šíleně hyperaktivní, pořád jenom štěkaj, skáčou a choděj ode mě. Když jsem dovenčila, musela jsem odejít z bytu, tak jsem Dustyho zavřela na chodbu, kde nic nemáme, aby nemohl nic rozkousat a Enjik zůstal v obýváku. Vyváděli když jsem odcházela, ale jinak to nešlo. Když jsme přišla, oba se vzbudili, takže se za ten den konečně prospali. Ke konci si zase moc nerozuměli, hold to bylo na toho našeho už trochu moc. Dusty se definitivně uvelebil u mě na klíně a Enjik radši strategicky opustil pole a s vyčítavým výrazem to zapíchl ve svým pelechu.

Na závěr (vyjmuto z mého statusu na facebooku): "Docela závidím zvířatům, obzvlášť těm dvoum pejskům co mám doma a které jsem dneska hlídala. Celej den se jen tak povalujou a usnou si kde je napadne. Neřeší nesmyslný věci jako lidé, nepomlouvají, nepotřebují luxus, s nikým se nikdy nehádají a nemstí se. Jejich jedinná starost je akorát mít co k jídlu a chození ven. K životu jim stačí domov, milující pán a trocha péče.."

Je snad úplně jasný, kterej je kterej :)

Jak ses málem zasekla pod postelí.

18. února 2010 v 23:33 | LoveShy
Nějak jsem sem dlouho nedala nějaké fotky.
Přesně před týdnem 11.2.-12.2. jsem spala u kamarádky Nikči. Neviděly jsme se od Silvestra a málem jsem tam nejela, jelikož jsem na poslední chvíli onemocněla. Jelikož jsem se na ní těšila a zrovna jsme měli jarní prázdniny, tak jsem se na nějakou nemoc vykašlala (a to doslova) a šla jsem k ní. Řekly jsme si co je potřeba, natáčely jsme videa, někoho pomluvily, někoho obdivovaly.. klasický večer dvou puberťaček. No a jako vždycky jsme fotily - já mám tyhle fotky ráda, podle mě se nám celkem povedly. No, čekujte dole .))

PS: K nadpisu článku - nakonec vylezla ;)

zrovna došel popcorn

Jak sis myslela, že máme v záchodě gumový medvídky...

13. prosince 2009 v 20:59 | LoveShy
Z pátka na sobotu 11.12.-12.12. u mě spala Nikča. Přišla v pět, hned jsme jeli jen s lítačkama v ruce do města, stavily se na něco malýho k jídlu u Meka a pak se jen tak dvě hodiny flákaly po městě. Cestou domů se Nikča málem počůrala, pak jsme se ještě venku u vchodu fotily a asi dělaly takovej rámus, že nás nějaká ženská z druhýho patra sledovala a když jsem to zjistila, tak jsme začaly šíleně a nenápadně zdrhat. Doma jsme se fotily na zemi (s bratrem) a dělaly neuvěřitelný kraviny. Srazily jsme naše válendy k sobě, ustlaly a ještě vyvenčily psa. Na hřišti před panelákem jsem si lehla na takovou velkou kulatou houpačku, sice byla špinavá a mokrá, ale mě to nevadilo - bylo to hezký se jen tak pohupovat a sledovat oblohu. Opět doma jsme si dali párky s rohlíkama, leželi jsme a dělali blbosti, usínali jsme a tak jsme koukali zabalený v dekách z okna a povídaly si a to nás probralo. Usnuly jsme ve dvě - teda spíš Nikča skoro usnula už asi o hodinu dřív, já jí povídala a ona jenom odpovídala "Hm,hm". Druhý den jsme vstaly asi v devět, válely se v posteli, nafotily sérii fotek v okně a pak jsem šla Nikču doprovodit na bus. Ten jel dýl než jsme myslely, tak jsme se šli zahřát do Billy. Koupila jsem si 4 housky a Nikča balící papír a pak už jí jel bus a ona odjela. (To stvoření mužského pohlaví, co se tam jednou vyskytne ist mein Bruder. Jo a všimněte si, že máme s Nikčou stejnou barvu vlasů :P ale je to tak měla dřív!!)


Fotky pod perexem

Jak to bylo naposled, ale se vším všudy...

2. listopadu 2009 v 0:02 | LoveShy
TAKT LIBEREC^^ taneční skupina, kam jsem chodila 3 roky, každý rok pořádá taneční show, kde jsou prezentovány soutěžní choreografie z minulého roku. Každý rok to uvádí Leoš Mareš a vystupuje tam host a celá taneční skupina TAKT (cca 350 tanečníků od 3 do x let). Letos (včera) byla 15. show s názvem "TAKTo bude cirkus". Neuváděl to Leoš, jelikož má jiný projekt (pro méně vnímavé - Superstar) ale uváděl to nějakej starej pán, který se nám moc nelíbil, ale což, lepší než nic. Jako každý rok je to úžasné, vtipné, okouzlující, nádherné, skvělé, úchvatné.. dokonalé. My jakožto tanečníci jsme tam museli být od rána od 8. Měli jsme dvě generálky - bez kostýmů a s kostýmy a rekvizitami. Jinak jsme si to ještě celý den trénovali, pak jsme se nastrojili do kostýmů, načesali a zmalovali a čekali, až se zaplní aréna. Přišlo celkem dosti lidí, hodně známých, takže trapas :D. Ale bylo to suprové, miluju tam ty holky, tu atmosféru, všechny lidi v TAKTU, jak se tam známe, bavíme, Ten tanec, ta hudba, kostýmy, nadšení.. Je to úžasné, to si musí člověk zažít. Vystoupení se nám povedlo tak půl na půl, pár holek to prostě potentovalo. Celková show byla skvělá, a hlavně věnovaná Majklovi a Patrickovi <33. Včera byl úžasný den, byla jsem z toho v strašně dobré náladě (po dlouhé době) a jak přišel dnešek, tak se to změnilo. Ale o tom až jindy.

Enjoy photos >>>

Jak jsme se jenom fotily... S Niky - 25.-26.9.

27. září 2009 v 23:47 | LoveShy
Ahojky.

Z pátka na sobotu u mě spala Nikča. Přijela okolo pátý, šly jsme se projít do lesa, popovídaly jsme si o všem, o čem jsme potřebovaly a bylo toho vážně dost. Pak jsme přišly domů, moc jsme tam nezůstaly a vydaly jsme se do města. Vyšli jsme ve 20 hodin a šel s náma brácha, protože jinak by nás práskl tátovi (táta nebyl doma). Tak jsme šli pěšky až do města, ve tmě a v zimě, ale bylo to gut. Došli jsme k radnici, pak jsme se šli mrknout k nejmenovanému libereckému klubu, který Nikča chtěla vidět, tam jsme si stoupli a zevlovali jsme jak trapáci :D. Pak jsme si sedli k radnici, brácha došel koupit tři cheese do Meka :P. Pak jsme šli k jednomu nákupnímu centru a koukali jak se tam sházej všechny ty holky bárbíny a diskanti a jak jdou pařit. No, polovinu lidí jsem poznala, ale to neva. Pak se nám nechtělo jít pěšky zpátky, tak jsme počkali na bus. Řidič nás seřval, že jsme si blbě označili lístky, ale neva :P. Domů jsme přijeli v deset. Pak jsme s Niky ještě kecaly, jenže ona ještě před půlnocí uprostřed mého úžasného vyprávění usnula xD. Tak jsem vytáhla knížku a četla jsem si. Nikča se občas probudila a nevěděla kde je, tak jsem jí řekla ať spinká a ona spinkala. Druhej den jsme vstaly v osm! To nechápu, já běžně vstávám tak v deset. Pak jsme šly ven na houpačky, pak jsme šly něco málo vyfotit, zase zpátky domů na oběd, obě nás bolelo břicho, tak jsme ležely a pak Nikča už musela jet dom.

No, popis se nám trochu protáhl.. pod perexem čekujte fotky.

ZOO

21. srpna 2009 v 20:57 | LoveShy
Ahoj^^

Dneska je šílený vedro :X
Táta jel pracovně do Dvora Králové tak nás s bráchou vzal rovnou a šli jsme do ZOO.
Nejdřív jsme se tam najedli, pak jsme to tam prošli...sice bylo hodně lidí a vedro, ale celkem fajn.

Jeli jsme vláčkem...

...který nás dovezl k busu na SAFARI...
(Seděli jsme na střeše toho busu, ale před náma seděla nějaká Polka dvěma synama, strašně se cpali celou dobu dopředu, pocákali mě limonádou, stoupali si - ač je to na střeše zakázané a byli hrozně otravný. Fakt jsem byla z nich vytočená...)

...na SAFARI to bylo super...
A nakonec jsme šli do "DĚTSKÉho HŘIŠTĚ", kde můžete nakrmit kozy a ovce granulema, který stojej 10,-. Tak jsme je tam krmili, byly úžasný :)). Seběhli se ke mě a trkali, což nebylo moc příjemný a taky na mě skákali a opírali se o mě a škrábali :D...ale pak tam byl jeden hlavní samec-kozel :P a ten měl zahnutý rohy a když viděl, jak se krměj ostatní a on ne, tak ke mě přiběhl a nabral mě a trkal. Sem před nim zdrhala :D sem se ho bála jako. Tady jsou nějaký fotky...:P

Tady je vidět ten "hlavní" kozel - hněděj - s těma svejma rohama....:D

A tady mě jde kozel trknout do kolena :D to bolelo jak něco a mám modřinu, přímo na kloubu.

Celej den bylo vedro a teď krásně prší, takže jsem ráda aspoň za to :).
Jinak mám nový vlasy - tmavej přeliv a vínový proužky... Chytlo mi to růžově chápete jako :D brr, ale je to vidět spíš jenom na světle...
Pod perexem fotky :P..

brrr žůžová LoveShy

8.-9.8. Spaní u Nikči B.

10. srpna 2009 v 17:00 | LoveShy
Fotky, když jsem spala u Nikči. Máte tam popisky ^_^

perex

Hrajme si

31. července 2009 v 0:29 | LoveShy

KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ...

...JÁ SI BUDU HRÁT, ALE ZLOBIT NEPŘESTANU ;)


Ahoj lidičkové^^

Dneska jsem byla s Nikčou ve městě. Po delší době jsem se odreágovala z toho domácího stereotypu. Byla s ní jako vždycky sranda, je to takový trdlo :)).
Jako vždy jsme dělaly kraviny a Nikča zase perlila. Nejlepší hláška:

-----------------------

Byly jsme u Mekáče a Nikča si objednávala.
Nikča: ...dám si Nestea.
Obsluhující: *zmateně se ohlídne za sebe* Máme jenom IceTea.
Nikča: No...to je jedno...
Obsuhující: A střední nebo velký?
Nikča: Jo...
Já a obsluhující se začínáme smát.
Obsluhující: Chcete střední nebo velký?
Nikča: No jo..!
Já a obsluhující propukáme v smích.
Já: Niky, to si musíš vybrat.
Obsluhující: Takže střední nebo velký?
Nikča: No střední...
:D:D:D

-----------------------

Potom jsme šly na nákupy, něco málo nakoupily ;). Pak jsme si koupily McFlurryho a sedly si před radnici, kde jsme pomlouvaly okolo jdoucí lidi. Naproti nám seděl takovej chlapík, mračil se, byl celej otrávenej a pil pořád kolu. A Nikča jenom "Hm, ten je zhrzenej životem" :D. Pak šel okolo starý pán, který se hrozně usmíval a my "Optimista." Pak šel zamračenej pán a my jenom "Pesimista...." :D
A když jsme to nakonec shrnuly, zjistily jsme že:

- staré ženské nosí skoro pořád růžovou...blee :D
- každý třetí chlap chodí, jako by posluchal RAP nebo TECHNO :P to je pohled vždycky..
- po náměstí vžycky někdo prošel a za minutu tamtudy šel zase :D jako..
- A proč sakra nosej chlapy zařízlý kalhoty???!!!!

:D:D

A nakonec tam okolo prošla příšerně vypadající babka a nesla si šílenou žlutou síťovku. A Nikča prej "Ježiš, koukni na tu síťovku." Ta babka jí slyšela, podívala se na nás a vykřikla "Podívej se na sebe, hlavně že máš zapařenou...." a ten konec tak zamumlala, že jsme jí moc nerozuměly :D:D.

No, byl to super den, pořád jsme pily kolu/sprite a smály se, což mělo málem katastrofální následky :D:D.

Nějaké fotky pod perexem ;)

Báj báj

Croatia 09

19. července 2009 v 23:53 | LoveShy
Ahojky^^

Nepsala jsem taaak dlouho a pěkně se na sebe kvůli tomu zlobim. Ok, je to můj blog a já si snad můžu psát co chci a kdy chci... ALE... Já měla času dost a jen jsem nedokázala překonat tu svou lenost a napsat. Tedy..času nebylo až tak moc...ale vezmu to popořádku.

Naposledy jsem psala 3.7. Druhý den - to jest bylo 4.7. --> sobota ja byli jsme slavit výročí babičky a dědy - 50let od svatby. Nejdřív jsme museli s tátou a bráchou nabrat babičku s dědou na chalupě a měli jsme je odvíst na místo konání oslavy a pro ně to mělo bejt překvápko. Když jsme jim řekli, že je někam vezmem, tak se začali nastrojovat a byli uplně na nervy :D. Jeli jsme do Dětenic - je tam zámek a zámecká hospoda s pivovarem. Cesta byla děsná, babičku málem kleplo, protože byla uplně na nervy. Navíc to je děsná díra, takže jsme jeli vesničkama jako třeba Kozodíry :D. Zbytek rodiny už dojel na místo před náma, my dojeli naposled a babička všechny seřvala, že jí o té oslavě nikdo neřekl. Šli jsme do té hospody, která je udělaná na styl středověké krčmy. Lidé co vás obsluhují na vás křičí "Tak co budeš chlastat?" a jsou oblečení jako ze středověku. V hospodě je tma, hořej tam jen svíčky a je tam velkej rámus. K jídlu je tam samé maso, Coca-Cole říkaj "černá močka" a Spritu říkaj "spratek" :D. Můžete jíst rukama, nahlas se bavit, smát se..cokoliv. Pak je tam vždycky večerní program, kdy přijdou kejklíři, polykači ohně a tanečnice. Hraje tam irská hudba a je to fakt perfektní. Byla to ta nejlepší oslava :)). A navíc tam byl pirát, kterej vypadal jak Jack Sparrow :)) a ten byl skvělej :P pořád tam okolo mě chodil a když jsem ho vyfotila tak na mě tak koukal a (ze srandy) měl řeči a nadával tam, ale byla to hrozná sranda :)). Bylo to úžasný...

Pak jsem byla týden doma a v pátek 11.7. jsme jeli do Chorvatska.
Cesta byla děsná, všude samý zácpy, ale nakonec nás čekal týden povalování na slunečné pláži, papání výbornejch jídel a cachtání v teploučkém moři. Užili jsme si to, byli jsme na tom samém místě jako vloni, stejné místo, stejný pension a nakonec nás dali do stejného pokoje. Ani jsem se nespálila jako obvykle, jsem MÍRNĚ kávově hnědá což mi pokazilo můj upírský look :D a řadí mě to někam do LaPush...:D (jsem magor já vím). Až na pár incidentů, jakože nešel net a málem mi kyksl notebook nebo že jsem se pořezala o kámen a nebo že se mi rozpadlo Zatmění (což jsem málem oplakala :D:// jako..kvalita...začly se z toho sypat listy tak jsem to zalepila izolepou :D jak socka no...a jelikož jsem neměla co číst a nechtěla jsem pokoušet smůlu a číst to znovu, tak mi táta koupil německý bravo a slovinský bravo- poster a pak německej In Touch :D což byla celkem sranda) jsme si to skvěle užili. Domů jsme dorazili dnes ve 3 ráno...po zase velmi únavné cestě. Tady leje a je zima a je to nezvyk oproti tamtomu, ale já si zvyknu...

A co zbytek práznin? Měla jsem tu možnost jet k Nikolce domů na celý týden. Ještě jsme se neviděly a to se známe už přes rok - přes blogy samozřejmě. Nějak to nevyšlo a mrzí mě to.
Teď v tejdnu asi něco podniknu s Nikčou B. a taky se chci domluvit ještě s jednou kamarádkou a tím výběr mých přátel končí. Brácha jede zejtra s mámou do Špindlu, ale já jsem z JISTÝCH důvodů nechtěla...
No nevadí, já jsem ráda sama...ještě uvidím...třeba se něco ještě najde...

Tak, myslím, že to stačí :)) Nevadí, že si to nikdo nepřečte. Já to budu mít jako dobrý vzpomínky uchovaný tady :)).


Mějte se a užívejte prázky, jak jen to jde...abyste nedopadli tak zoufale jak já...

A pod perexem můžete sčeknout nějaký fotky z dovolený ;)


 
 

Reklama