Zážitky

P.S. Výlet

13. června 2009 v 23:37 | LoveShy
Ahoj^^

Já už opravdu nevím jestli jsem tak děsná a všechny problémy zaviňuju sama nebo jestli se teď okolí zbláznilo a všechno to na mě padlo.
Jistě..
V pondělí a úterý jsme byli na školním výletě.
A probíhalo to přesně jak jsem předpokládala.
Nejdřív bylo všechno v pohodě. Přijeli jsme v pondělí dopoledne, cestou byla sranda a na místě taky. Ubytovali jsme se s holkama do chatek vedle sebe a hned se vydali něco dělat. Měli jsme volejbalovej míč a bylo tam super pískový hřiště na beach volejbal. Hráli jsme přehazovanou a pak baseball (jsme sebou měli pálku a tenisáky). Skočili jsme si na oběd do restaurace a pak pár odvážných (cca 14 lidí) skočilo napůl v oblečení do koupáku. Já fotila, byla sranda - všechno bylo ok. Občas tedy, moje nejlepší kamarádka (teda alespoň ji považuju za nejlepší) občas odběhla (skoro furt) s klukama na "jedno" nebo se zkrátka se svojí "nej" kamarádkou nudila (to jako se mnou) a byla radši s klukama. Já jsem tedy byla s ostatníma holkama (což mi nevadilo, spíš naopak) ale mrzelo mě, že mě kámoška takhle "odkopla". I holky říkaly, že je to divný, ale neřešily jsme to nijak moc, protože jsme se spolu dobře bavily a nechtěly jsme si to kazit hádkama. Okolo třetí hodiny učitelka usoudila, že je čas nás utahat a vydali jsme se na nedaleký ranč. Jelikož to místo, kde jsme byli, znám, navrhla jsem cestu, ale učitelka že né, takže jsme šli po nějaký louce. Bylo to největší vedro, mi jsme byli nabalený, protože jsme netušili, že půjdem takovou štreku a měli jsme naše třídní trika - černý. Cesta vedla přes louky a pole, žádný stromy nebo tak, ale jenom louky - sluníčko a pyly. Alergici začínali kejchat (včetně mě) a bez kapesníků to bylo děsný. Došli jsme k takovýmu plácku - po únavných 40min. a všichni sotva stáli. Učitelka se školníkem (ano, ten nám dělal doprovod) se šli zeptat kde je ten ranč, asi kilometr daleko do nějakýho domu, co jsme viděli v dálce. My jsme zatím seděli a fotili se (ano jak chytré, kapesníky si nevezmu, ale foťák jo). Když se vrátili, zjistili jsme, že jsme na půlce cesty, že ranč je ještě 4km daleko. Áá. Okamžitě jsme to otočili a vrátili se do kempu. Zase tou samou cestou, takže když jsme došli do chatky, všichni lehli a leželi. To už se blížil večer, my jsme si šli ještě zahrát přehazovanou a pak jsme pekli buřty. Po buřtech šla učitelka se školníkem do svojí chatky a už se o nás moc nestarali. Občas vyšli ven, obhlídli nás a asi v osm to zabalili a zalezli do chatky.
No a pak přišla ta horší část. Alespoň pro mě.

Kluci vytáhli vodnice a vodku. Všichni - celá třída až na pár jedinců - zašli do jedný chatky a byli tam. Já jsem tam nebyla, nechtěla jsem tam jít, už z principu. Jen jsem nahlídla kdo tam všechno je, vyvalil se na mě dým a já utekla. Šla jsem ke koupáku na molo. Holky mě hledaly, ale nenašly a "nej" kámoška se ani nepokoušela. Fotila jsem dokud se nesetmělo a pak mi začla bejt zima. Trochu to na mě všechno padlo a tak jsem si pobrečela. Potřebovala jsem kapesník a bundu, ale neměla jsem klíče od chatky. Musela jsem ale jít, tak jsem šla pomalu k tý "inkrimovaný" chatce ke kámošce pro klíče, ale v tu chvíli vyšla ze dveří ta kámoška s klíčema a tak mi teda otevřela a já se rychle sbalila a šla zase na molo. Neměla jsem co dělat, tak jsem zavolala Nikolce. Bylo už deset večer, pěkná kosa. Volaly jsme přes dvacet minut (trochu kreditu ubylo, ale co :D) a tím jsem se dost uklidnila. Ještě jednou děkuju Niky :-*.
Vrátila jsem se k chatkám, kde to bylo rozjetý. Sedla jsem si před naší chatku a měla pěknej výhled na tu chatku, kde to nejvíc žilo. Občas ke mě někdo přišel (spíš pořád u mě někdo byl). Jednou to byla kámoška, která si dala jednu cigaretu a byla z toho mimo. Podruhý to byla další kámoška, která byla šťastná z jednoho kluka, který jí konečně začal věnovat pozornost. Pak to byl namol kluk, kterej mě absolutně nenávidí a v tu chvíli si tam vedle mě lehl a nevadilo mu, že jsem to zrovna já o koho se opírá. Začínalo mě bavit sedět tam a získávat nové informace o tom co se děje a věřte mi, že to nebyly nezajímavé informace :P. Sama jsem se pak vydávala na "průzkumy" po chatkách :D. S klukama byla sranda, opili se a dali si vodnici (všechny holky měly vodnici taky). Začínaly tam běhat docela divný informace o "nej" kámošce, což se nakonec potvrdilo jako pravda. Já dokonce vlezla do hulicí chatky a čuchala ty smrady, což je na mě docela úspěch. Po chvilce v tom dýmu se mi začala motat hlava, tak jsem fungovala jako hlavní větrač místnosti. Ve dvě hodiny usnula jedna kámoška z mojí chatky a o hodinu dýl vytuhla i moje "nej" trochu napitá kamarádka. Byla jsem ospalá, ale nechtělo se mi spát. Bavilo mě to tam a to jsem nic neměla. Ve čtyři ráno jedna kamarádka z vedlejší chatky chtěla už spát, ale nikdo od ní ještě nechtěl a ona tam nechtěla bejt sama. Tak jsem teda šla s ní do jejich chatky. Už bylo docela světlo, ale my si vlezly do nějakejch spacáků a usnuly do osmi.
Ráno nebylo ani tak zlé, jak si všichni mysleli že bude. Byly jsme vyspalé a klukům (kteří se pořádně opili) ani nebylo zle. Jen dvoum lidem - jedný holce a klukovi bylo zle. Ne proto, že by to přehnali s alkoholem nebo tak, ale oni zřejmě pili z kelímku, v kterym byly uhlíky z vodnice. Ten kluk musel ráno odjet ještě s dalšíma klukama, protože hráli fotbal za školu. Chudák, prý mu bylo tak zle, že nemohl běhat, jen celej zápas chodil. A ta holka taky sotva chodila, nosily jsme jí batoh, protože jí bylo fakt blbě.
Takže dopoledne jsme se pomalu balili, zahráli jsme si naposled přehazku a nafotili fotky. V půl jedný jsme vyrazili do města a tam jsme měli domluvenou prohlídku kostela a katakomb (tam jsou mumifikovaný lidi). Před kostelem jsme čekali ještě hodinu a pak nás pustili dovnitř. Já na prohlídku nechtěla (srabák no) a navíc už jsem tam byla a prostě nemám ráda takovýhle sledování mrtvol. Tak jsem hlídala všem batohy. Byla jsem vevnitř a když odešli, tak se strašně rozpršelo. Byli otevřevý dveře ven a voda začala týct až dovnitř. Byla velká bouřka a bylo to v tom kostele docela strašidelný. Za 45min. přišli z prohlídky a my měli 15 minut na to, abysme doběhli na vlak, jinak bysme museli čekat na další a to dvě hodiny. Znala jsem to tam jako jedinná, tak jsme se vydali v tom největším slejváku na nádraží. Byli jsme uplně durch, ale stihli jsme to. Tak jsme si vesele jeli domů a v půl čtvrtý jsme dorazili do našeho města.
Závěr? Líbilo se mi to, ale kamarádka mě zklamala. Tím jak si mě nevšímala a tím co udělala v noci..no nic.
Teď je to od toho výletu divný. Všichni dělají jakoby nic, ale já to nedokážu. Chápu je, nechtějí už nic řešit, nechtějí kazit naše poslední společné chvilky. Jenže mě to štve, trápí a mrzí zároveň.
Nechci odejít z týhle školy, právě teď ne.
Mám pocit, že když teď odejdem, zůstane něco "načnuté", co nedokážem dokončit.
Já nevím jak to vysvětlit.

Právě teď jsme si vytvořili lehká "pouta" mezi sebou a potřebovali bychom čas, aby jsme se ucelili úplně. Potřebujem čas, který nemáme.
Jako když máte těsto na dort, ale nemáte žádnou formu, kam by jste ho dali a nemáte čas jí hledat věčně.

V nejlepším je řeba přestat, to je myslím pravda. Po čase bysme se zase omrzeli a nevzpomínali bysme na sobě takhle v dobrém.
Asi prostě není určené ten dort upéct. Mohl by se totiž zkazit, připálit a pak by nebyl dobrý.


PS: Miluji tě


To je tak nádherný, úžasný...smutný...<333
Fakt jsem se u toho rozbrečela, což já běžně vůbec u filmů nedělám..:((
Kdo ještě neviděl, tak ať se stydí!! :P

About hospital :))

30. května 2009 v 0:58 | LoveShy
Ahoj

Dlouho se odhodlávám napsat, ale jsem děsná a nedokážu se k tomu dokopat. No, nevím co bych napsala, obzvášť o nemocnici. Musím to hodně shrnout, jinak bych tu psala hodně dlouho.

last day at home

Nástup do nemocnice byl děsný..
To ráno, ležela jsem na posteli, náš pes - Enji ležel vedle mě a já brečela..
V nemocnici jsem se držela, snažila jsem se být v klidu. Zase se mi všechno vybavilo, nechtěla jsem tam bejt. Ve středu co jsem nastoupila, mi bylo zle, protože jsem se bála operace, bolela mě hlava a nudila jsem se. Navíc jsem byla ještě taková "dotknuta" realitou, že jsem chtěla vehementně domů. Trochu jsem si pobečela a od večera jsem už nic nejedla. Všechny ty postupy už jsem znala, takže jsem věděla co mě čeká, čímž to bylo ještě horší.

náš výhled z pokoje <333


Čvrtek ráno..jelikož jsem usínala s bolestí hlavy, ráno jsem se s bolestí hlavy zákonitě probudila. Sestry ráno budí v 6 což já už dobře vím, ale já spala ještě do osmi a pak se do 10 povalovala. Pak přišla sestra a oznámila mi, že ať si dojdu na záchod, sundám všechno a navleču si punčochy a anděla (ty punčochy byly děsný :D). Pak mi píchla "včeličku" jako "premedikaci" (neboli uklidňovák) a pak mě naložil takovej vtipnej sanitář a jeli jsme tu hnusnou cestu, kterou jsem již předtím (se stejným scénářem) absolovala 4 krát. Nebyla jsem nervózní, možná trochu. Nebála jsem se zákroku, ale spíš toho, co přijde potom. Potom jako až odejdu z nemocnice..až budu muset zabrat a tu ruku cvičit.
Na sálech - resp. před sálama mě nechali ležet na vozejku - jsem čekala asi půl hodiny. Nandali mi čepičku a jeden uplně skvělej doktor (vtipálek) mě pokaždý když prošel okolo polechtal na noze.
Pak mě vzali na sál, píchli mi do ruky jehlu a do ní hned vpustili narkózu. Vzbudila jsem se na dospávacím pokoji a hned jak jsem otevřela oči, tak mě odvezli na pokoj. Jelikož jsem ležela na posteli u okna, tak mě sanitář nahatou vzal do náruče a přenesl přes pokoj do mojí postele. Potom jsem se probrala a všem jsem zavolala a napsala. Ruka mě potom dosti bolela, ale měla jsem kapačky na bolesti, tak to šlo.

tohle foto by nemělo spatřit světlo světa, ale budiž :D
Eliška a já :)) na procházce po chodbě :D


Po dvou hodinách přišla mamka a pomohla mi poprvý vstát. Já narkózy snáším dobře, tak mi nebylo zle. Umyla mi hlavu, já se převlíkla a najedla a už mi bylo zase ok :)).
Večer přišla jedna holka, měla akutní slepák, ale na řadu jí vzali až druhý den. Lehla si vedle mě a ze začátku jsme se na sebe jen ta nenápadně culily. Po chvilce jsme se začaly bavit a zjistily jsme, že toho máme dost společné. Druhý den šla na sál a tak jsme se ten pátek moc nebavily. Potom pořád zvracela, tak jsem jí pomáhala. Docela jsem se skamarádily a měly jsme radost, že nejsme sami. Jinak byl pokoj obýván starými babkami a jednou holkou, které bylo deset a docela dosti zapáchala :D.

V sobotu jsme zůstali na pokoji jen tři - Já, kamarádka Eliška a smradlavá holka. Větší srandu jsem fakt za poslední rok snad nezažila. Takový blbosti co jsme dělaly, to snad ani nejde :D.
Dělaly jsme si s Eliškou srandu z tý malý holky a ona nám vše uvěřila.

V neděli ta holka odešla a my byly celý den s Eliškou samy na pokoji. Bylo to uplně skvělý. Koukaly jsme na filmy a povídali si do noci a smály se a všechno možný.

náš pokoj - moje je postel vzadu u okna

Jenže v pondělí mě už pustili a i když to Elišce slíbili taky, tak ji stejně nepustili.
Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Asi je to těžce pochopitelný, ale mě se tam opravdu líbí, celkem jsem tam strávila měsíc (slepák - 14dní před rokem a půl a ruka - týden před půlrokem a teď týden s rukou) a mám to tam ráda. Sestřičky, doktoři i uklízečky jsou prima.

Byla tam celý den sranda, odpočinula jsem si, s nikým jsem se nehádala. Nebyl tam internet, to bylo hodně dobře, protože jsem si uvědomila, že až na to, že mě to spojuje s pár lidma bych se bez něj obešla. Bylo to prostě bez všech starostí běžnýho života a má to takovou zvláštní atmosféru, že prostě se mi nechtělo pryč. Kdo nezažil, nepochopí.
Asi je hloupé říkat, že bych to tak chtěla dál..v nemocnici nikdo nechce být, ale já to tam mám ráda (ale zaťukám, protože tam nechci být třeba s nějakým úrazem zase).
Je hloupé tohle všechno co u píšu, protože bez starostí se žít nemůže...

Jsem naivní já vím..

Doma už jsem si zase "zvykla", ale pokaždé když teď jdu okolo nemocnice (chodím tam 3x týdně na rehabilitace) je mi do breku. Koukám se nostalgicky na to naše okno v pokoji a vzpomínám, když jsem stála v něm a sledovala lidi dole na zemi.
Nevím proč..já jsem prostě divná, je to asi tím, že je to krátká doba..v pondělí to bude týden co jsem odešla..asi je těch změn na mě moc. Nemám ráda změny, nerada si zvykám.

Uvidím, vím že se to časem zlepší, možná vám budu připadat jako největší magor, ale opravdu nejsem. Věřte mi, že za týden, až budu chodit do školy a budu 100% zaběhlá v tom svém stereotypu, so na nemocnici sotva vzpomenu.

No nic, já budu končit, bolí mě ruka ze psaní.
Chodím rehabilitovat jinam než jsem chodila předtím, protože si myslím, že tam jsem promeškala 4 měsíce a ta ruka dopadla tak blbě, jak dopadla.
Dneska jsem byla na rehabce a ruce zbývalo 5° do uplného natažení. Skrčit to jde těžko. Vše je v ruce prý v pořádku, jen si moje svaly vybudovaly obraný reflex, který je stáhne a brání se pohybu. Musím se uvolnit a potom ta ruka jde hýbat snadno.
Mám prý šanci tu ruku mít dobrou, jde jen o mě a o mojí vůli.
Musím chtít a trénovat.
Já chci. Chci zase sportovat naplno, jezdit na kole, tancovat.
Nebo se konečně pořádně podrbat na nose :D na ten si došáhnu hodně těžce.

Můj sen je udělat hvězdu. Těsně před tím úrazem v říjnu jsme na TV dělali hvězdy a mě zrovna tak krásně šly. No..a teď bych jí ráda udělala znova. Tak snad..

Mějte se, snad to někdo přečetl a když ne, tak to mám alespoň všechno uchovaný. :))))

bye bye :)


Kdy přijde princ, zeptala se znova,
neřekla nic, po chvilce uplynula doba,
A z koutu malého ozval se hlas,
neboj se přijdu, nadejde můj čas.
Nevím kdy, ale kdo to ví?
Vždyť jsem jenom pohádkový...

Kája Mařík :P

4. dubna 2009 v 18:31 | LoveShy
krása co :D ta náplast je nádherná xD

Ahojte

Včera jsme se s Nikíí na icq dohadovaly, kdo z nás je větší šikula :D.
Každý den se nám něco stane..ale ona je přebornice ve zraněních, takže "vyhrává" ona :P
Já jsem se však dneska nedala zahanbit. No čtěte dál, ať vidíte, jaká jsem šikula ://

Dnešek byl poměrně skvělý den...
Ráno by nebylo nejlíp, protože jsem se moc nevyspala a bolela mě hlava. Byla jsem tradičně asi 2 hodiny ve vaně :D a potom jsem měla jít do města s Nikolkou. Jenže jsem zase nestíhala.
Brala jsem si na sebe džínový kraťasy a chtěla jsem si do nich dát pásek. Vytahovala jsem jeden pásek ze starejch džínů a jedno to očko na něm bylo zkřivený. Jak jsem zatáhla, tak jsem si rozřízla levej palec, ale zrovna v tom místě, kde se ohýbá. Bolelo to jako prase, teklo z toho krve. Tak jsem si to v rychlosti zalepila a chtěla jsem jít ještě na záchod. Rozepínala jsem ten pásek a zase jsem se o to očko škrábla a rozřízla jsem si pravé bříško ukazováčku. To bolelo ještě víc a vypadá to, jako když se říznete o papír, ale tohle je až do masa.
Takže šikula jsem nestíhala, tekla mi z toho krev a při tom jsem stříhala ty náplasti xP
Bus s Niki jsem nestíhala takže jsme překopaly plány.
Pak jsme se teda konečně vydaly do města. Nejdřív jsme se naobědvaly v bageterii. Nikča tam dělala blbosti, rozházela jim tam led po zemi a chtěla vzít tác ještě dřív než nám udělali jídlo a než jsme zaplatily :D.
Pak jsme se couraly po městě. Byly jsme v levných knihách a Nikča viděla knížku "Kája Mařík" a dostala takovej výtlem, že to jméno ještě nikdy neslyšela xP.
Pak jsme šli do CAčka do NewYorkeru (chtěli jsme si koupit něco stejnýho, ale náš vkus se dost liší :D). Když jsme si každá koupila tričko, navrhla jsem, že si koupíme McFlurryho a půjdem si sednout do parku.
A Nikča prej: "Co to je McFlurry? To je ten zpěvák ne?" a začala zpívat "Don´t worry, be happy"... (samozřejmě myslela Bobbyho McFerrina :D:D).
V parku si vedle nás sedli nějaký ukrajinci a Nikča se jich bála. Já jsem říkala, proč bysme se měli bát nějakejch ukrajinců a Nikča mě obviňovala z toho, že jim určitě rozumím, když vím že to jsou ukrajinci...:D (jenže kdo by je nepoznal že?? :P).
A nakonec jsme čekaly na její bus a seděly jsme u jednoho plotu a okolo nás prošla jedna babka. Nikča zrovna dojídala tu bagetu od oběda a já na ní "Hele ta má dost" a ukázala jsem na tu babku. Nikča se ohlídla a jenom vyprskla smíchy. Chtěla jsem tu babku vyfotit, ale nepodařilo se mi to.
Normálně to byla taková stará babka, malá asi 140cm, příšerně zmalovaná. Měla růžový tričko napasovaný na sobě a hnědý 3/4 kalhoty a na nohou adidasky. V ruce mávala takovou příšernou kabelou. Uplně tak divně šla, jako to se ani nedá popsat jak to bylo nechutný :D:D.
Pak šel okolo takovej starej chlápek tím samým směrem a taky tak úžasně vymóděnej, tak jsme říkaly, že šel za ní na rande :D a v tu chvíli se podíval na hodinky :D.
A já prej: "Tak asi jdou na rande. To je SEXYY" a při tom SEXY jel okolo takovej mladej afro kluk na kole a byl bez trička. Slyšel mě, a podle toho jak se culi, tak si asi myslel že je to "SEXY" na něj :D:D...
No to by byl dnešek, omlouvám se za "zbytečné" povídačky, ale chci mít dnešní den uložený i ve článku (i v mé hlavě, samozřejmě).

Jinak..píšu pořád povídky pro kamarády - na přání. Nemám už na nic jinýho čas jako...
Nejlépe se mi píše na motivy Twiligt ságy ;);) tu bych chtěla už brzy dokončit...a taky ta pro Nikolku (o ní a Billovi <33).
Jinak mám ještě zadané povídky od dvou dalších Nikolek. Obě si určily, že chtějí povídku o jejich životech z jejich pohledu. To jsem zvědavá jako co spisovatel vysmolí :D
Ještě další tři kámošky chtějí něco, ale nevědí co, to prý záleží na mě...takže vymýšlím.
Zrovna vymýšlím líbací scénu Edwarda a Belly...*červená se*:D:D
Pomoooc...je to děsný...ale musí to bejt :P

Jo a nejde mi psát, protože mám zalepenej ukazovák...://
Tak si važte tohodle článku, protože to byla makačka...(psát fakáčem je děsný :D:D)

PS: Opravdu nemám ráda lidi...ve městě na mě všichni koukali a skoro každýho člověka jsem poznala...:X

Mějte se <333
 
 

Reklama